Už nikdy nezestárneš,
tak jako svět a křídla ptáků
a oči ryb co viděly ti do kapes,
kam schoval sis prach předků
a písek z rodné země.
Už nikdy nezestárneš,
tak jako my co paměť prozřetelně
skrývat budem bez svědků.
Už nikdy nezestárneš
do světa divného,
kde láska sice za hrob kvete,
však rozum slova rád si plete
a člověk nectí jiného.
Už nikdy nezestárneš
a čas neplivne ti do tváře,
tak jako nám a my zase těm,
kdo zemi tvou jak cíchu pářou
a šijou si z ní polštáře.