Moji milí, posledně jsme si trochu zarybařili, potkali jsme delfína, nasadili si klobouky a ochutnali mušle. V noci přišel dlouho očekávaný déšť. Dnes celý den prší, nedá se koupat v moři. A tak bych vás ráda pozvala za kulturou a historií do Rybářského muzea ve Vrbosce.
Nelekejte se, není to žádné monstrum, je to krásné, miloučké muzeum, kde vládne taková rodinná idylka. Tak prosím čtěte až do konce. Jednak na vás dýchne kouzlo zašlých časů a dozvíte se taktéž něco málo o jedné fotogafii z Playboe.
Právě jsem si přečetla, že u nás doma v ČR, na hrázi rybníka Svět u Třeboně právě probíhají do neděle Rybářské slavnosti. To bude panečku bašta! Moc ráda bych tam byla.
Muzeum ve Vrbosce bylo založeno v roce 1972 díky iniciativě Střediska pro ochranu kulturního dědictví ostrova Hvaru. Největší podíl na jeho vzniku měli však místní občané – vesměs členové starých rybářských rodin, kteří muzeu věnovali většinu jeho exponátů. I rodiče mého manžela muzeu věnovali krásnou, ale již nefunkční rybářskou lampu s prasklým stínidlem a dále tchánovy staré, prošlapané rybářské galoše č. 47. Tušíte správně, byly ručně dělané, opravdové lodě! Můj muž s velikostí bot č.44 je chlap jako hora, a přesto, nebo právě proto nad těmito starými galošemi vždy dojemně slzí, když muzeum čas od času znovu navštívíme. No jo, i mořský vlk není tak tvrdý, jak se zdá :).
Muzeum je umístěno v domě přímo na nábřeží vedle báječné restaurace Škojič. Takže ho prostě nemůžete minout.
Vrboska byla v minulosti téměř výlučně rybářskou vesnicí, kde rybolov byl nejběžnějším zaměstnáním mužů. Na malých, vratkých bárkách se rybáři bohužel často nevraceli domů a proto tolik žen bylo dříve oblečených v černém, držely smutek. Vdovy po rybářích.
Ve Vrbosce byla již koncem 19. století založena továrna na zpracování ryb. Bylo jaksi ironií osudu, že v roce 1972, kdy vzniklo ve Vrbosce rybářské muzeum, ukončila tato továrna provoz. Bylo to zejména z důvodu již zastaralé ruční technologie. Vše se zde dělalo ručně! Od čištění ryb,vykuchání, sušení, pražení v oleji, skládání rybiček do krabiček, nalévání olivového oleje, zavírání krabiček, balení, lepení etiket. To byla prácička! A toto bylo na výrobě právě to úžasné! Ruční práce! Jenže pokrok je pokrok a konkurence je nemilosrdná. Zavřením továrny přišly dvě stovky, převážně žen, o práci. A my, konzumenti jsme přišli o kvalitní, s láskou vyráběné sardinky z Vrbosky.
Nepamatujete se na ně náhodou? Měly ještě u krabičky přibalený takový ten dlouhý, kouzelný klíček s podlouhlým očkem, které se navléklo na cípek víčka a otáčením se víčko namotávalo kolem klíčku do ruličky. Pamatujete? To byly časy! Tyto sardinky byly ještě balené v bílém lesklém papíru s nalepeným obrázkem dvou sardinek a nadpisem Vrboska.Skoro všechny tyto sardinky šly na vývoz.
Pokud byste je, přátelé, náhodou ještě někde doma vyštrachali, vězte, že budete zde na ostrově mými hosty, pokud tyto sardinky nesníte a darujete je muzeu :).
Nyní je továrna, která leží na protější straně zálivu nežli muzeum, památkově chráněná, ale bohužel chátrá dál a dál. Je již z ní ruina. Na továrním komínu sídlí čápi. Já jsem továrnu vyfotografovala z tvrze Sv. Marie, která je naproti přes záliv. Kéž by čápi donesli nějakou tu peněžitou dotaci, když je již Chorvatsko v EU. Moc bych to Vrbosce přála. Tak čápi, snažte se! Eleno, zaoroduj :).
Muzeum se skládá ze dvou větších místností a jedné malé, v níž lze vidět rekonstruovanou kuchyň zdejší rybářské rodiny s ukázkou otevřeného ohniště, na kterém se v minulosti vařilo.
Technicky je zajímavý stroj na zavírání rybích konzerv, který se ovládal nožní pákou. Byl to jediný mechanický stroj v celém procesu zpracování ryb! Jsou zde vidět nástroje i pro ruční zavírání konzerv, nástroje používané při čištění ryb aj. Tyto předměty by byly vhodné do televizní soutěže „Hádej, co to je?" I my máme doma na půdě ještě různé zajímavé věcičky, které vypadají jako mučidla, ale nejspíš to budou rybářské propriety. Chystám se to prověřit, jen jak začne trochu déle pršet.
Další vystavené předměty prezentují historickou rybářskou techniku a rybářské náčiní. Vystaveny jsou zde nejrůznější typy svítilen. Tyto exponáty jsou velmi zajímavé, jsou mezi nimi např. i borové louče, které zapálené na lodi vábily hejna ryb.
Mně se nejvíce líbí nejrůznější typy rybářských sítí. Mají různě veliká oka a různé barvy. Od bílé, béžové přes modrou, rezavou, růžovou až po červenou. U Tvrze sv. Marie, nad muzeem, žil starý rybář, opravář sítí. Velký fanda fotbalového klubu Hajduku Split. Když jsem se u něj stavila s chlazeným plzeňským pivem, vždy mi dal nějaký zbytek sítě. Věřili byste, že na stěně působí velice dekorativně? Uvidíte na fotografiích.
Dále tu leží proutěné vrše, kotvy, udice, kormidla, různé nástroje. Nezbytným doprovodným řemeslem při rybolovu byla výroba sudů a soudků, do nichž se ukládaly nasolené ryby. Právě nasolené ryby napěchované do sudů byly nejžádanějším obchodním artiklem. A jsou dosud žádaným artiklem i současných turistů. My si je doma nakládáme sami. Jsou pikantní a je třeba je zapíjet chlazeným bílým vínkem. Tenkrát, v dávných dobách, byly pro Benátčany, ale i pro obyvatele celého jadranského přímoří solené ryby z Jadranu pochoutkou. Ale také jednou ze základních potravin.
A víte, co je mi na rybářích z Vrbosky nejsympatičtější? Že do jejich řad patří i můj mužíček a já mu, doufám, zdárně sekunduji.. A víte vůbec, že byl manžel vyfocený i v Playboy? Bez legrace. Nevytahuji se....fakt, nekecám! Byl vyfotografovaný oblečený za starou, děravou lodí s krásnou mladou slečnou v rouše Evině, která je před touto lodí vyfocená jen v jehlových podpadcích.... Upozorňuji, že se nejednalo o momentku ze života! Nejznámější chorvatský fotograf tuto kompozici celkem dlouho aranžovat. A povedla se! To bylo ve Vrbosce pozdvižení, když Payboy vyšel! Vlastně na celém ostrově bylo pozdvižení. Rázem jsme se stali slavnými :)). Jistě chápete. Tak mne napadlo, že někdy bych tu fotku mohla zpeněžit v rybářskému muzeu či místní galerii, no, ještě si to rozmyslím. Ale kde tu fotku mám? Budu ji muset najít a pak ji přiložím. Ta loď byla fakticky totiž skoro historická :).
Představte si, vážení, že se rybáři z Vrbosky plavili třeba do Benátek, aby zde prodali ryby a svoje výrobky, a místo penězi si nechali zaplatit uměleckými předměty. Geniální! Je také ale možné, že nebylo jiné řešení, že Benátčané právě neměli peníze na zaplacení. Každopádně malebné městečko Vrboska na Hvaru se může pochlubit nejen jedinečným opevněným kostelem, tj. Tvrzí sv. Marie, ale i několika originály italských mistrů jako je např. Veronese či Bassano v kostele sv. Vavřince. Tyto poklady jsou zde. A zdá se mi, že nejsou do dnešní doby patřičně doceněné. Je mi celkem záhadou, jak to, že nejsou ještě opancéřované a že tu vůbec ještě jsou...
No vidíte, a to se řekne, obyčejní rybáři!
P.S.: Venku přestal slejvák, a tak můžeme směle ven na čerstvý vzuch. Ukáži vám fíkovník, kde si natrháte fíky. Ale to až zase příště.
