Závidím Vám skutečně prožité vzpomínky na dětství o jakých já jsem mohl jen číst v knížkách. I já jsem prožil dětství a později i prázdniny u babičky na venkově, (na socialistickém venkově mezi družstevními rolníky). Takhle romantické to bohužel zdaleka nebylo. Když bych ve Vašem čánku ještě nalezl zmínku o Sultánovi a Tyrlovi a o návštěvě na zámku u paní kněžny, měl bych dojem, že už jsem ho někde četl.

Fakt bezva nápad. Moc ráda bych se přidala,ale fotoarchiv nemám. Fotky z dětství má maminka a ta mi je nedá a bydlí daleko. Ty co jsem měla se mi ztratily při několikerém stěhování. A s počítačem to moc neumím.

Moc hezké, Ty máš fakt dobré příměry!

Jitko, děkuji za básničku - plně vystihuje moje dnešní pocity...nastupuji do nemocnice

Ráda vidím starší fotky svých známých, ne, abych vnímala, jak stárneme, ale je to odraz doby, povahy, duševního rozpoložení. Jsem ráda, že jste je sem dala. Díky.

Věčné otázky,které zůstávají navenek bez odpovědí...., ale kdo hledá,odpověď najde...pěkné.

Zvláštní, že právě spánek často evokuje pocit odcizení. Pěkně jste to vyjádřila.

Pěkná básen.Nutí k zamyšlení a filozafování o ní. Těším se na další.Jentak dál. Je skvělá.

Smekám a gratuluji !!! ke krásnému výročí. Přeji do dalších let hlavně zdraví,štěstí a radost ze života.

Mně bylo 15 a jak jeli kolem,vyplázla jsem na ně jazyk a šéfová mi dala facku,že jsem si ho málem ukousla.

Krásné.

To je tedy gól, ale už několik lidí mi vyprávělo o obdobných setkáních v cizině.

Houby máte krásné, ale u mě, když jsem byla v jižních Čechách na chalupě na dovolené, zvítězila obava z klíšťat, kterých tam bylo ještě víc než hub. A od známých bohužel vím, co infikované klíště dovede. Tak hodně dalších nálezů!

Je to tak, mě srpen 1968 poznamenal nadosmrti. Už tehdy jsem na to psala básničky, ale asi bych si dnes netroufla nějakou zveřejnit.

Trochu to ve mně vyvolalo vzpomínky na mé sportování ve školních letech. Na prvním stupni jsem neuměla nic, pak mě ale cvičení chytlo, nejvíc nářadí. Chodily jsme do Sokola, tedy stále se tomu tak říkalo. Vynikala jsem ve všem, jen jsem měla zábranu udělat přemet přes koně, zkrátka ne a ne, kdyby mě zabil. Pak jsem začala dělat atletiku a nejvíc mi jako nohaté šel běh na 60m a skok daleký i vysoký. Možná, že by ze mě něco bylo, jenže, jak už jsem někde sdělila, maminka nás odstěhovala jinam a tam se nepěstovala ani hudba, ani sport. Dík za vyprávění.

Paní Věrko, máte pravdu - pro nás obyčejné holky to asi nebude. Tak jdu raději na druhou TEP kyčle - ještě letos se neplatí!

Vždycky jsem měla představu,že archivářky akorát oprašují staré šanony . A ono je to nejspíš docela zajímavé povolání. Dík za rozšíření obzorů!

Osvěžující !!

Doba a režimy s námi zametají někdy dost drsně,viď. Máme svůj pohled na esesáky - bez komentáře. Říkala jsem si,jak bych se asi zachovala já na jejich místě v té době a atmosféře....asi tě zamrazilo,co?

Telepatie, Nino. Před chvilkou jsem Ti napsala, že tu stále od Tebe nic nenacházím, a už se objevilo další z krásných vyznání.