Na dětství vzpomínáme často a rádi ,aspoň já si z dětství toho pamatuji víc než někdy toho co bylo minulý rok.Vánoce a bačkůrky ty jsem dostávala každý rok i když jsem žadonila aby Ježíšek donesl ty nízké vždy jsem pod stromečkem našla ty vysoké na přezku a to z úsporného důvodu ,na podzim se na ně nazuly galoše a nohy byly v teple.

S absencí lásky ..ani nevíš jak ti rozumím.

Gratuluji k hezké úrodě. Také jich máme každý rok spoustu. Vařím z nich pyré na těstoviny a omáčky a spoustu jiných jídel.

Takové rozhodování s jménem stokrát probíraném jsem zažila také.Nakonec bylo rozhodnuto ,když to bude holka bude to Zuzanka,když kluk tak Robert.Narodil se kluk a tak jak píšeš vidím před očima pod oknem porodnice svého stařečka jak huláká abych to zřetelně slyšela.Seš hloupá takové jméno kdo to kdy slyšel, jak bude větší budou na něj pokřikovat "Berte" no a to rozhodlo že po uvážení pro a proti se syn už 40 let jmenuje Jaroslav.Když se nedávno dověděl jaké jméno měl přichystané tak jen řekl moudrý byl stařeček.

Okouzlení, které mě dojalo, jako bych tam stála v tom vinohradu já. Moc se vám povedla.

Život píše romány, viď? I já mám podobný příběh, který se mi v mládí stal a hned ho jdu hodit na papír.

To je fakt roztomilé a s pěknou pointou. Moc se mi líbí.

Pěkné počteníčko článeček mě pobavil a také jsem si vzpomněla na boty které jsem jako dítě musela pro pobavení spolužáků nosit hnědé kotníkové na šněrování o dvě čísla větší ( noha přeci doroste ) které byly nezničitelné.

Jedna lepší než druhá. Kde to stále berete? Nechte nás, čtenáře, trochu vydechnout. Obdivuhodné.

Opět jedna nostalgická, krásně jednoduchá básnička. Jak lehounké něžné dýchnutí na okenní sklo.

Je to moc hezké. I pro realistky, jako jsem já.

Nino,opět krása,nemám slov...

Báseň má takovou sílu, že výhrady, které by k ní mohly být, se jeví jako zcela zanedbatelné maličkosti. Až když jsem si ji přečetl několikrát, přestal jsem v ní nacházet něco nového. Umíte psát.

To nemá chybu. Veršem i obsahem. Ty sny, do kterých bych se htěl vrátit já znám. Hezky jste to popsala.

Setkání dvou starých lidí ,slzy a odpuštění příběh mě vehnal slzy do očí.

Báseň se svým vlastním stylem. Žádná převratná myšlenka, zato koncentrovaná poetika, které není nikdy dost a já Vám za ni děkuji, na mne působí. Báseň bych rozhodně řadil mezi povedené.

Růženko.ale znáš to-POKUD ČLOVĚK CÍTÍ,ŽE HO NĚCO BOLÍ,TAK VÍ ,ŽE ŽIJE!!!!

Jejky, tak do posledního řádku jsem netušila, že budeš autorkou Ty. Ale príma. V jednoduchosti je síla.

To je moc krásné. Ale beznaděj bych si nepřipustila. To však s Tvou krásnou básničkou nemá co dělat!

Zuzko,opět jedním slovem,nádhera!