Františku,tohle povídání se mi moc líbí.Co jiného, než legrace nám zbývá,ale ta přece uzdravuje.Díky, že tam nejsou železničáři.

Mám, Olinko, Vaše příběhy ze života moc ráda. A při čtení tady toho jsem měla dokonce pocit, jako bych ho už někde spíš viděla než četla. Nebyl dokonce zfilmovaný do Bakalářů?

Svět se zbáznil a je plný lidí kteří ani v pokročilém věku nepochopili že dobrý a plně prožitý život není o balíku vydělaných peněz....a že pocit štěstí a spokojenosti se v životě nepotkává s časem finančního rejžování.....

Láska a vztahy dvou lidí je téma, na které dokáže Zuzana pohlédnout v každé básni zcela jinak. Z jiné stránky, z jiného úhlu pohledu. Poeticky dokáže zpracovat realitu i reálně podat poetiku lásky. Ovládá širokou paletu veršových konstrukcí a struktur, které dle textu velmi vhodně volí. Proto je každá její báseň něčím nová a originální. Nespokojí se s nedokonalým veršem či zadrhnutím rytmu. Její verše si proto rád vychutná nejen čtenář, nýbrž i recitátor a posluchač. I toto dílo je toho důkazem.

Tak snad ještě zmínka o Dohodě páté, kterou Ruiz přidal se svým synem k původním čtyřem dodatečně: Buďte skeptičtí, ale naslouchejte. Být skeptický tady neznamená upadnout do rezignace. Znamená to, nevěřit plně ničemu, co slyším, protože každý prezentuje jen svůj názor a nikoliv skutečnou pravdu. Pokud slyším informaci, která mě nezajímá a necítím ji jako důležitou, měla bych ji nechat bez povšimnutí. Pokud zaujala mou pozornost, mohu k ní vyslovit svůj názor, avšak jen jako názor, ne jako pravdu. Když se naučíme naslouchat jiným a oni naopak nám, pak se můžeme navzájem lépe pochopit a lépe spolu komunikovat, i když každý se svým vlastním skepticismem. Do nikoho jiného se nedá vžít, a proto ho můžeme zkusit pouze chápat, nikoliv mu plánovat nebo dokonce dirigovat život. Vím, je to těžké. Pro mě také, a jak!

Krásně napsaná, něžná, poetická a přitom tak bolavá touha po křehkém, pomíjivém štěstí.

Zdeňku,opět básnička plná pohlazení,myslím si,že vaše Maruška bude o Valentýnu velmi spokojená.Tak si to spolu užijte.

Ty se zkus zamyslit,kdo je tu nejlepší,když vánek hladí tě,či je tu bezvětří,nemůžeš uhodnout,tak já ti napovím,verše tvé pohladí,to všichni přece ví!

U mě to je, paní Mileno, obdobné. Za uzavřený kruh to ale jednoznačně nepovažuji. Návraty k zájmům a přáním mládí bývají dost časté. Pro mě je to přerušená bílá čára nebo spirála bez uzavření. Báseň se mi moc líbí, dýchá z ní mladost, i když myslím, že mladistvě napíšete i dnes.

p.Soňa Kodetová, ste super žena, nápad - Klub tretieho tisícročia s ideou celoživotného vzdelávania je ohromná vec, ktorá Vás napadla. Želám stály entuziazmus a zdravie, samozrejme

Přiznám se, že jsem nikdy nevěřila na "nadpřirozené síly", na léčitele jsem pohlížela s despektem, protože jsem dobře znala příběh zanedbané péče, kdy se pacient - můj velmi dobrý známý - nechal léčit nějakým šarlatánem a dopadl velmi špatně. Nebyla jsem ani typ, který by věřil na osud, necítila jsem pozitivní energii, přenášenou médii. Až teď v pozdějším věku si začínám o "věcech mezi nebem a zemí" trochu více přemýšlet. A díky vám je možná začnu i více chápat a vnímat. Díky, vaše příspěvky jsou velmi dobré, těším se na další. Jana

To sem mi moc líbí,potěšila jsi mě Zuzko.Díky.

Myslím, že lidi v nenáladě dokážou jít v myšlenkách silně proti sobě, někdy téměř do sebedestrukce. A pak se zase zahrnují sebelítostí, proč zrovna já, co jsem komu udělala, proč mě nikdo nechápe a nemá rád. Pro mě je navýsost důležité být sama se sebou v souladu. Nepřemýšlím, jestli se mám ráda nebo nerada, ale snažím se vyhnout věcem, o kterých cítím, že mi nejsou po chuti. A když už něco takového dělat musím, tak se snažím intenzitu toho, co se mi nelíbí, eliminovat na minimum.

To je moc krásně napsané i když cítím ten velký smutek.Prý je jistota lepší než nejistota,ale někdy méně vědět,znamená méně se trápit.Proto je lepší žít přítomností a radovat se z milých drobností a to,co zavál čas,nechat s nadhledem zaváté,i když to bývá těžké...Básnička ale moc povedená,děkuji...

Tak Zdeňku,toto je dost dobrý,potěšil jste mě.Díky

Pravdu díš Jituško,únor je tady a také více světla a naděje,že se nebude " dlouho " zdržovat a snad bude k nám dobrý.Napsala jsi to pěkně,tu předjarní náladu beru už dnes....díky

Dano, přesně jste ve svém povídání vystihla zimní atmosféru s knížkami všeho druhu. A protože jsou knihy dnes velmi drahé, ráda se probírám maminčinou obsáhlou knihovnou a ráda se vracím znovu a znovu ke svým oblíbeným titulům, byť několikrát přečteným. A také ráda vařím. Jsem sama a dělá mi potěšení o víkendu vařit a péct pro své děti, nabaštíme se, popovídáme a zima lépe uteče. A tak jako tenkrát maminka, i já už dnes dokážu z ničeho nebo opravdu z mála, uvařit dobré jídlo. Kdysi jsem nechápala, z čeho to maminka vůbec vykouzlila, peněz moc nebylo a nám chutnalo. Tak i já jsem se dostala do věku, kdy se mi vybavují maminčiny zapomenuté recepty, které nám tolik chutnaly. A snažím se je předávat zase dál. Díky za tohle zimní zastaveníčko. Mám je též moc ráda.

Tvoje místo na básnění je taky tady, Jíťo, tak je dobře, že ses zase ozvala. Nejvíc se mi líbí začátek, to už po několikáté. Ale celkově máš klasicky dobrou myšlenku a schopnost ji ztvárnit.

Tuto báseň bych řadil mezi vrcholná díla z tvorby Zuzany.