Pěkně a kultivovaně jste to vše shrnula. A za současnost (viz rytíř z chatu) Vám fandím.

Nedívala jsem se, proto nevím, čím oslnila, ale také se mi líbí ze všech nejvíc. Pro mě má charizma, vyzařuje. Přeji jí jen to nejlepší.

Ohýnek máte, Jano, i v sobě - a jedna "jiskřička" dopadla jako básnička pro čtenáře, díky!

Krásná hra se slovy v dokonale promyšlené koncepci otázek.

Super, pokud je to pravda! A pokud ne, tak je to alespoň správně napsáno. Jedna moje mimopražská kamarádka se takto seznámila s Němcem, po období psaní došlo teprve k osobnímu setkání a vztah žije už asi 2 roky.

Pěkné vyznání.

Máte šikovnou a hodnou sousedku. Také Vám přeji krásné Velikonoce.

Nejen lyrikou žijeme... Nejprve jsem to zdvojení - zde a tu- pokládala za drobný nedostatek, ale nakonec vnímám jeho opodstatnění. A život dnes moc lehký není.

Moc zajímavé! Nikdy jsem neslyšela, že by se takový zvyk někde dochoval, i když jsme také mívali jako děti doma aspoň jednu hrkačku.

Každému z nás se jednou přivřou dveře, když láska prochází okolo, Zuzko. A mine nás. Ale tahle básnička je moc hezké zamyšlení, uchvátila mě opět poslední sloka.Úžasné přirovnání.

Je to krásná báseň.

Je oblast poezie, ve které nemá Zuzana konkurenci.

Heleno,ode mně máte jedničku,moc jsem se pobavila.Přečetla jsem také Vaše dvě povídání psané před rokem,opravdu vtipné.Pište nám častěji.

Tak byla to bříza nebo borovice? Ale přesto se mi báseň líbí.

To Vám moc, moc přeji a v duchu vzpomenu na svou maminku, která už ten šťastný návrat neprožila.

Tvoje žádost, Jitko, určitě bude vyslyšena - když je napsaná tak pěknými verši - díky!

Olinko,to je opravdu krásný příběh.Věřím,že jsi byla velmi zamilovaná,jen je mi trochu líto rodičů,byl to asi pro ně docela šok.Ale takový je život a láska je k životu patří.Tak máš opravdu " velikonoční dárečky "...

Líbí,ani nevím co jiného napsat Máte pravdu,láska je všude kolem,jen ji musíme chtít vidět.

Být láskou zakletá,je moc krásné a určitě se jí nezbavujte. Krásné verše.

Františku,děkuju za tohle povídání.I já patřím mezi zbožňovatele pana Foglara,věřím,že jsem četla všechny jeho knihy,některé jsem i vlastnila,potom se o ně hádaly moje děti a snad je četly i jejich děti.Možná,kdyby se znovu začaly vydávat,třeba by dnešní mládež mohla začít žít trochu jinak.Ale to by museli pomoci i rodiče.