Hezky jste to napsala. Ve škole jsem se opravdu nikdy nenudila. :-)

Moc hezké vyprávění, fotky i básnička :-).

No tak já se považuji za nezničitelného optimistu protože vždy počítám s tím nejhorším. Někdo někam jede a už dopředu se stresuje tím, jestli stihne návazný spoj. Já jedu s klidem v duši protože počítám s tím , že jej nestihnu. Někdo se hroutí když si jej nečekaně pozve šéf. Já šel s úsměvem protože jsem počítal , že dostanu ,,kartáč." ( nakonec to bylo přidání na platu). Takže není nic lepšího než být optimistický pesimista. ;-)

To jste měl opravdu štěstí, my jsme čekali na telefon celých 20 let, až se vybudovala nová telefonní stanice ve městě.

Moc hezké vyprávění.

To bude zajímavá výstava.

Ali, pěkný popis úklidové akce pod dohledem Bobiny :-) Mám podobný zn. ETA a spokojenost.

Děkuji za váš článek. Je moc zajímavý. Dílo tohoto autora jsem dosud neznala.

Jarko, jako bych četla i kousek svého příběhu. Také jsem s dětmi byla doma přes 4 roky a nebyla to rozhodně dovolená. Ale ráda na to vzpomínám. Ať tobě i tvým potomkům vydrží optimismus!

Pane Raško, trávíte krásnou dovolenou, a díky článkům nám přibližujete místa, kam můžeme dojet, nebo jsme tam již byli. Vzpomínám na procházky Veronou i davy lidí proudící právě k uvedenému balkónu. Kromě návštěvy památek jsme si pochutnali na výborné pizze na náměstí s pohledem na arénu. - Díky za další skvělé čtení.

:-) Manželství a podobné vztahy jsou především hrou stylizovaného pokrytectví, ve které vyhrávají především vztahoví velmistři... :-)

Jezdím autobusem a mladí mě pouštějí sednout. Napřed se leknu a říkám si : " No, asi už vypadáš hodně staře." Pak tu myšlenku hodím za hlavu a v klidu si sednu. Nemám prostě zkušenost, že by mladí byli nezdvořilí. Dokonce pan řidič vystoupí a vyzve děcka, ať pustí první starší lidi.

Děkuji za další Martu :-). Hezky se to četlo takto po ránu... a už se nemůžu dočkat, jak to bude dál? Že by nějaká začínající nemoc u Petra?

Hezké...Také mám ráda poutě. Jen místo sladkostí si v posledních letech dávám spíš pivko.

Parádní článek, měl bys učit dějepis

:-) :-) Něco mezi těžkou otitidou, balvanní nefrolitiázou, hypertenzní krizí a srdeční fibrilací; statečně vše prožít a jako epos zvěčnit... :-) :-)

Všechny tóny života. Už se těším na knihu.

Danko moc hezky napsaný článek do soutěže. Ano, léto budiž pochváleno....a až do nebes.

Všechno je plán a záleží na tom, co si kdo nechá "nalít" do hlavy bez uvědomění-si vlastního bytí. Kde jsou ty časy, kdy platilo přísloví: "Kam nechodí Slunce, tam chodí lékař." Co Svět Světem je, tak Slunce je největším zdrojem energie, tak proč se lidé před jeho paprsky všemi možnými i "nemožnými" prostředky chrání? Tatínek od jara do podzimu pracoval na poli, nikdy nenosil sluneční brýle a ve stáří, jediné co měl zdravé, byly oči. Všechno souvisí se vším. Příroda je mocná, tak proč ji svým chováním dáváme stále větší šanci, aby nám tu a tam "škodila"?

Jendo hezký článek, v mém případě ale s větou od spisovatele Roberta Fulghuma nesouhlasím, nebot jsem do Mateřské školky nikdy nechodila. Začala jsem chodit až do školy, kde jsem se mnohému naučila právě tam. Základy znalostí mě dali samozřejmě moji rodiče. S čím však souhlasím je poslední řádek v první básni, že láska je silnější než smrt. A pak láska také hory přenáší.