To jsem si početla. Moc hezky napsáno. Děkuji.

Všechny tyto zásady jsou velmi důležiťé. Moje slepice měly velkou výhodu, že kurnik byl uvnitř budovy, tudíž teplota přijatelná i v zimním období. Hned vedla stála ohromná stodola, ve které byla velká vrstva hrabanky ze sena a slámy. Jen bylo v době, kdy padal sníh občas prohrabat pěšinu, aby se pipky mohly přesouvat ze stodoly do kurniku a zpět. Syn má na zahradě postavený malý zateplený kurnik pro pět slepic a aby i v zimě mohly hrabat a popelit se, nechává jim k dispozici velký fóliák. To je radosti.

Děkuji Vám, krásně jste mě pobavila :-) :-) Jen si nejsem jistá, zda si Jaruna s nudným Vlastou polepší. Ono se totiž nadarmo neříká, že "Stokrát nic umoří i vola." :-) :-)

Hezké. Já ztratila babičku, když mi bylo 8 let, babičce 65. Moc jsem si jí neužila, ale vzpomínky neblednou a pořád mi chybí.

Paní Helenko opět jeden z Vašich zajímavých článků doplněným fotkami mi zaujal. V Kanadě jsem nikdy nebyla, ale s Vaším vyprávěním se mi hodně přiblížila. Velké díky.

Hanko, na Prahu mám spoustu vzpomínek, nějakou dobu jsem tam žila. Tvoje zajímavé a hezké fotky mi to připomněly. :-)

Zajímavá témata.

Moc ráda čtu Vaše milé články. Pamatuji si také na stavění hrází z kamení a drnů po dešti- na prázdninách u babičky. O hlídání tří mladších sourozenců nemluvě... Děkuji za pěknou vzpomínku.

Věrko, zcela tě chápu. S blízkým člověkem odchází i kus našeho života. Máme to podobné. Snažil jsem se naše některé hezké chvíle se ženou vložit do svých cestopisů, či fejetonů. Já jsem člověk spíše nevěřící. Přesto ale nemohu ten život po životě jednoznačně zavrhnout. Nelze to ale ani dokázat. Antický básník Valerius Martialis napsal, že žít ve vzpomínce znamená žít dvakrát. To je věčná pravda.

Maruško, jen piš, tvé články jsou moc hezké, věcné, čtivé, s úmyslem navodit příjemnou náladu. Máš s cestovkou krásné zážitky, takový výlet za kytičkami, které mám ráda celý život, by mě také potěšil. Napiš, prosím, její jméno, do vzkazů, díky.

Zuzano, článek opět potěšil a pobavil. Jakoby naši otcové byli bratři. I můj tatínek měl podobný postoj k životu a k režimu. Pamatuji se na jedno z mnoha faux pas, když o svém kamarádovi, příjmením Nebeský, mluvil jako o Nebešťanovi a my děti jsme ho pak takto zdvořile oslovovaly. :-)

Dívám se běžně. Dobré úlovky. :-)

Také si myslím, že není nutné jezdit k moři, do úplně jiného prostředí, s miminem. Stačilo by někam k vodě u nás. Asi jsme stará škola. Ale hold, každýho věc.

Čím to asi je, že se po namáhavé celoživotní práci dělnice mám rovná záda bez bolesti :-) :-)

souhlasím s tím, že nám chybí odpovědnost. Mentalita otroka je taková, že já za nic nemůžu, to druzí. Je s tím méně práce, než pracovat na sobě. Zvláště v důchodu nic nemusím. Ani vstávat. ani cvičit, ani jíst zdravé místo pochoutek - a důsledky je snadné svádět na lékaře. Ale spokojenost to očividně nepřináší.

:-) S talentem pro smysluplnost dáte i naprostým pitomostem ospravedlňující řád :-)

Danielo, děkuji za pěkné seznámení s touto výstavou. Je až do března, třeba se mi podaří do Prahy přijet. Určitě by to stálo za komentovanou prohlídku. :-)

Více než zajímavý článek. Děkuju.

Hezké.

Pěkná fotoreportáž. Děkuji. :-)