Muž, který popsal
život po životě

Muž, který popsal
život po životě

30. 6. 2014

V polovině 70. let se po celém světě proslavil knihou Život po životě. Americký psychiatr Raymond Moody, který 30. června oslaví sedmdesátiny, ve svém bestselleru shrnul poznatky lidí, kteří prožili klinickou smrt, a objevil, že jejich zkušenosti se do značné míry podobají. „Hovořil jsem s tisíci lidmi s podobnou zkušeností a po celém světě jsem nalezl stejný vzorec,“ řekl o svém nejslavnějším díle sám Moody.
Jeho respondenti prý cítili oddělení duše od těla a průchod tunelem za uklidňujícím jasným světlem. Viděli své tělo z výšky, pamatovali si, o čem hovořili lékaři či svědci nehody.

„Moje bádání mě zbavilo strachu ze smrti,“ svěřil se před pár lety Moody, jehož dílo nachází i řadu kritiků. Podle vědců je možné, že lidé v klinické smrti prožívají podobné pocity, vysvětlení má ale fyziologické základy. Například bílé světlo na konci tunelu je prý jen halucinace, snadno vysvětlitelná nedostatkem kyslíku v mozku.

Moody vystudoval filozofii, psychologii a medicínu a sám tvrdí, že jeho knihy nejsou vědeckými díly. „Je to filozofický názor,“ odbyl kritiky, kteří poukazují na to, že respondenty například vyzpovídal až mnoho let po jejich setkání s klinickou smrtí. „Otázka posmrtného života zatím není otázkou vědeckou. Možná však jednoho dne dojde k průlomu, kdy i posmrtný život se stane součástí vědeckých poznatků,“ říká Moody, který své nejslavnější knihy prodal přes 13 milionů výtisku.

život po životě
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Utrpěla jsem zásah elektrickým proudem a v těch několika vteřinách se mi opravdu promítl celý můj život. Už jsem se s životem loučila, naštěstí jsem omdlela a vytrhla tím šňůru od probíjejícího fénu ze zásuvky a tím si život zachránila.
Jiří Libánský
To nevadí paní Salajková. Věřit v Boží zákony nemusíte. Když si dává někdo bacha, aby nespadl na zem a nerozbil si čumák, tak také vůbec nemusí věřit, že existují nějaké zákony gravitace.
Milada Salajková
Jsem ateista. Diky Bohu.
Jiří Libánský
Paní Nováková. Já se vůbec nezlobím. Nejste sama. Lidí kteří tomu nemohou uvěřit je mnoho. Když člověku, který nikdy ani neslyšel o automobilu budete popisovat nějaký kočár, který jezdí bez koní, věřit Vám nebude. Kdo zná alespoň parní stroj, toho už můžete přesvědčit, že to je možné. Já mám své poznatky jen díky tomu, že se tím tak dlouho intenzivně zabývám. Viděl a zažil jsem mnoho věcí, které odporují naprosto fyzikálním zákonům. Až když jsem začal pronikat do zákonitostí kvantové mechaniky a chování elementárních částic, zjistil jsem, že tady je zakopaný pes. Když by se výsledky vědeckých pokusů z této oblasti učily ve školách průběžně hned, jak byly zveřejňovány, dnešní mladá generace už by si utvářela představu o fungování tohoto světa zcela jinak. Pak by některé záhadné jevy se nezdály až tak neuvěřitelné. Já to dělám profesionálně, já se tím zabývat musím. Ani mi nestačí něčemu věřit. To je málo. Snažím se k poznatkům sám dojít, najít fungování, principy, definice. Vy paní Nováková nemusíte o tom nic vědět a ani tomu nemusíte věřit a přitom Váš život nemusí být nijak ochuzen. Svět si funguje podle určitých pravidel. My to můžeme zkoumat, využívat a nebo ignorovat. V žádném případě změnit. Takže myslet si o tom můžeme cokoliv. A i já jsem se setkal s mnoha šarlatány. Opravdu mohou i uškodit. Ale ty jsem potkal i v jiných oborech, nejen v ezoterice.
Vladka Steinová
prosím, omluvte event. překlepy, čekám na nové brýle.Moje omluva.děkuji Vl.
Vladka Steinová
Dobrý den, v září r. 1997 jrem měla srdeční kolaps,oživovali mě 40 minu na chodníku, jsem po otci a jeho rodině geneticky zatížená se srdcem.Dle lékařů jsem byla již na té druhé staraně cesty.Nic jsem ale neeviděla, žádné světlo v tunelu, nevznášela jsem se nikde, nic se mi nezdálo,nikdo z již tzemřelých mě netahal za ruku, etc. Bylo to se mnou vážné .Zachránili mě, oživili a jak je vidět, funguji.Na život po životě opravdunevěřím. Moodyho jsem četla podrobně a důkladně,nezlobte se p.Libánský, ale je to tak trochu šarlatánství,co píšete a jaké máte natoto názory.Šamanům nevěřím a s léčitelem z vysočiny nebudu ho j menovat- mám negativní zkušenosti tak negativní, že mě málem zabil.a negaticně s epodepsla i na zdraví mé dcery a to šlo jen o zvýšený bilirubin .Ale nikomu názor neberu.Vladka
Jiří Libánský
On problém začíná už samotným pojmenováním. Posmrtný život, život po životě atd. Slovo život v nás vyvolává určité, velmi konkrétní, představy. Někteří lidé si pak představují, jak si ty duše někde žijí, akorát je nevidíme, protože je opustilo hmotné, viditelné tělo. Jiní lidé zase takovou představu odmítnou, protože každý rozumný člověk ví, že bez těla se žít nedá, a tudíž smrtí vše končí. Jedni i druzí se mýlí. Procesů, kterými prochází naše duše po zpřetrhání vazeb na hmotné tělo je tolik, a jsou tak složité, že bychom se až divili. Některé procesy jsou velmi příjemné, jiné neskutečně trýznivé. Pro názornou představu byly už za pradávna vytvořeny dvě fiktivní destinace. Nebe a peklo. Je to ale na dlouhé povídání. P.S.: Ten často popisovaný bílý tunel a nebo tunel s bílým světlem na konci je skutečně halucinace, která má však v celém procesu svůj význam. Naopak sledování vlastního těla jakoby z výšky jiným člověkem, to je skutečný a reálný prožitek. I když není vnímán běžnými smysly tak, jak jsme zvyklí.
Jana Šenbergerová
"Podle vědců je možné, že lidé v klinické smrti prožívají podobné pocity, vysvětlení má ale fyziologické základy. Například bílé světlo na konci tunelu je prý jen halucinace, snadno vysvětlitelná nedostatkem kyslíku v mozku." Nic proti vědě, ale myslím si, že není jediná, kdo má patent na rozum. "Věda je jedním z mnoha nástrojů, které lidé vynalezli, aby se vypořádali s prostředím, v němž žijí. Není jediná, není neomylná a stala se příliš mocnou, příliš nedůtklivou a příliš nebezpečnou, aby byla ponechána sama sobě. Ani věda, ani racionalita nejsou univerzální mírou nadřazenosti. Jsou to určité tradice, které si nejsou vědomy svého historického založení. V demokracii by měla být věda oddělena od státu právě tak, jako jsou dnes od státu odděleny církve." (P. Feyerabend)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.