V polovině 70. let se po celém světě proslavil knihou Život po životě. Americký psychiatr Raymond Moody, který 30. června oslaví sedmdesátiny, ve svém bestselleru shrnul poznatky lidí, kteří prožili klinickou smrt, a objevil, že jejich zkušenosti se do značné míry podobají. „Hovořil jsem s tisíci lidmi s podobnou zkušeností a po celém světě jsem nalezl stejný vzorec,“ řekl o svém nejslavnějším díle sám Moody.
Jeho respondenti prý cítili oddělení duše od těla a průchod tunelem za uklidňujícím jasným světlem. Viděli své tělo z výšky, pamatovali si, o čem hovořili lékaři či svědci nehody.
„Moje bádání mě zbavilo strachu ze smrti,“ svěřil se před pár lety Moody, jehož dílo nachází i řadu kritiků. Podle vědců je možné, že lidé v klinické smrti prožívají podobné pocity, vysvětlení má ale fyziologické základy. Například bílé světlo na konci tunelu je prý jen halucinace, snadno vysvětlitelná nedostatkem kyslíku v mozku.
Moody vystudoval filozofii, psychologii a medicínu a sám tvrdí, že jeho knihy nejsou vědeckými díly. „Je to filozofický názor,“ odbyl kritiky, kteří poukazují na to, že respondenty například vyzpovídal až mnoho let po jejich setkání s klinickou smrtí. „Otázka posmrtného života zatím není otázkou vědeckou. Možná však jednoho dne dojde k průlomu, kdy i posmrtný život se stane součástí vědeckých poznatků,“ říká Moody, který své nejslavnější knihy prodal přes 13 milionů výtisku.