Opalování zřejmě funguje
podobně jako tvrdé drogy

Nikdy mě nebavilo opékat se na sluníčku. Dokud jsem byla mladá, měla jsem v létě docela snědou kůži, jen při běžném pobytu na slunci. Teď se slunci spíše vyhýbám. Mou drogou je čokoláda, nikoliv čokoládová kůže.

Protože jsem se při mém sportovním povolání pohyboval hodně na sluníčku, tak jsem býval často opálený a někdy i trochu spálený, když jsme při volejbalu byli na slunci třeba dvě hodiny. Jak říkají kožní lékaři - tak se množství ozáření sčítá a někdy se karcinogenní účinky projeví. Nikdy jsem se neopaloval u moře hodiny na pláži, ale zdržoval jsem se spíš ve stínu, pokud jsme nehráli tenis, volejbal nebo pólo ve vodě. A v 50-ti letech mi lékař diagnostikoval podezření na melanom- malý zhoubný kožní nádor na zádech, protože občas krvácel.Rychle ho vyřízli a diagnóza se potvrdila. Kontrolní vyšetření mízních uzlin pomoci raioizotopů v okolí potvrdilo, že rakovina nezasáhla zatím okolí. Pak dva roky léčení pomocí interferonu a hlavně omezení pobytu na slunci. A tak si beru při koupání v moři na sebe tričko a kůži si šetřím. A v letním horku se schovávám do stínu jako většina zvířátek :-) Vždy se divím lidem, kteří se opalují úmyslně hodiny a mají barvu starého bronzu, Některé dámy si vysušují kůži a vypadají pak jako staré indiánky. Všechno by se mělo dělat s mírou.

Řekla bych, že je topravda. Naši sousedé sepečou na sluníčku od brzkého jara dopozdního podzimu . Nejezdí na dovolené, opalují se na zahradě, anebo chodí k řece, kde vydrží ležet na dece celý den. Mají hnědou kůži jako od moře. Zdravé to asi není, ale jim prý slunce svědčí a neublíží. Je jim kolem sedmdesátky.