Čtvrt století za volantem aneb Moje "Škola života"

Oli, obdivuji tě o to víc, že já toho moc nenajezdila, přestože jsem řidičák donedávna vlastnila. Bylo to náročné pro muže, natož pro ženu.

Díky za pochvalu, vím že můj příběh se moc nehodí mezi vzpomínky na školní léta, ale začala jsem chodit do školy za války a Němci v Praze zabírali školy na vojenské lazarety a tak jsem chodila celkem do tří škol a poslední rok války jsme se učily v hospodě,kde majitel půjčil škole jednu místnost.

Ano, uviděla jsem ilustrační fotku s volantem a už mi bylo jasné, od koho příspěvek je. Díky, Olinko. Ty jsi moc hezká, tváří oduševnělá paní, a kdybych to nevěděla, netušila bych, když jsme se osobně sešly, žes bývala taxikářkou. I když, jaký je prototyp taxikářky? Sportovní, spíš drsnější? To je jen vžitá představa. Ty jsi Olinka, jsi vzácný člověk a jsem ráda, že jsem Tě poznala.

,,Řidič ,ten těžký život má."Hezky se to čte,ale prožít ,,tuhle školu" života nebylo asi tak lehké.Děkuji za hezké čtení.

Je vidět, že jste své povolání milovala. Pěkný příběh.