Zuzana Pivcová zpovídá
pana Abbé Libanského

Zajímavé povídání a dva zvláštní mužští.

Velmi zajímaví bratři,velmi pěkné zpovídání Zuzany,přeji oběma hodně společně stráveného času.

Nevím kam Abbeho umělecky zařadit. Dělá fotografie, koláže, grafiky, prostorové instalace, objekty, landart a bůhvico ještě. Řekl bych, že má rád zdůrazňování souvztažností a nacházení společenské aplikované symboliky. Některá jeho díla mi připadají jako že přesahují moje umělecké chápání a přitom na mne silně emocionálně působí. http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/abbe-libansky-a-mluvici-koule

Děkuji pane Jiří za vysvětlení. Muselo to být milé setkání.

"Pošta pro tebe". :-) :-) Prostě jsme vyrůstali každý v jiné rodině a ty se nijak nestýkaly, což je celkem pochopitelné. Jen jsem občas od příbuzných dostával kusé informace. Když jsem se přestěhoval do Libčic nad Vltavou, kde Abbe žil před emigrací, zdejší maloměšťácká společnost si ho pamatovala také jako zajímavou a výstřední postavu, takže je samozřejmě hned napadlo, že asi budeme příbuzní. Tehdy jsem se začal o něj víc zajímat. Zaujal mne i jako kamarád mých oblíbených "Plastiků" a dalších. Koupil jsem si jeho knihu. Před lety jsem byl na jeho výstavě v Praze v prostorách Národní galerie, nechal mu vzkaz v návštěvní knize a pozvánku na moji vernisáž obrazů. Ještě asi po roce jsem posílal pozvánku na další mou vernisáž, ale neznal jsem jeho vídeňskou adresu a tak jsem to poslal přes pořadatele jedné jeho výstavy a kdoví kde skončila. Pak mne někdo hledal na Facebooku a kvůli shodě jmen narazil na jeho profil. Když mi to sdělil, nebyl už problém Abbeho kontaktovat. Psali jsme si. Vloni jsem jel za ním do Rakouska na motorce, ale skončil jsem u Kolína, kde se mi vysypalo ložisko v zadním kole. Takže proto až teď, když zase na pár dní zavítal do Prahy. Víme, že existují i další naši společní sourozenci, ale o nich už nevíme vůbec nic bližšího.

Věřím, že se k tomu Jiří vysloví sám.

Paní Zuzano, v rozhovoru nezaznělo, jak píšete v úvodu, proč se ti dva bratři nesetkali už dříve, ale až teď, 25 let po revoluci?

"Nenechat se nachytat!" Věta není v rozhovoru uvedena jako motto, ale pro mě by byla krásným motem pro celý život, kdybych dříve věděla, co vím dnes. Zajímaví bratři jsou ti Libánští... Tebe, Zuzko, nechválím, abys nám nezpychla. :-)

Zajímavý člověk, ten pan Abbé. Tedy asi oba pánové Libanští :-)