Jak jsem kamarádovi prostřelil ruku (soutěž)

31. 1. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Miroslav Štorch 31.1.2014 23:44

Máte pravdu paní Jano. Přirovnal bych to k pocitům řidiče auta, kterému vběhne malé dítě pod kola na silnici. Nemůžete tomu zabránit, ale stejně se člověk cítí provinile. Kdysi jsem svědčil n policii ve prospěch řidiče, který jel po městě pomalu, ale u školy mu tam dítě vběhlo před mýma očima. Naštěstí tam dítě nedopadlo pod auto, ale bylo odhozeno stranou. Lehká ranění se mu také naštěstá vyléčila bez následků. Konec dobrý = všechno dobré.

Jana Šenbergerová 31.1.2014 19:23

Nechtěla bych být v kůži postřeleného, ale ani střelce. Jenomže život někdy tropí hlouposti...

Zpět na homepage Zpět na článek