Moje skoky na lyžích (soutěž)

Hezký zážitek ze studentských let. Já nejsem lyžařka, i když mě to mrzelo, že jsem neměla příležitost, ale ráda se na lyžování alespoň dívám. Do hor jsem jezdila ráda, Pec p. Sněžkou znám dobře, jezdili jsme do chaty U lišky ve Velké Úpě, ale v létě.

Zábavně napsaný příspěvek z minulého století. Dobře jsem se pobavila i poučila. Pěkné snímky z Krkonoš mne potěšily, protože jsem často jezdila do Pece pod Sněžkou. Napište další příspěvky, které mají lidskou šťávu. Bylo to opravdu asi "držkobití" na můstku.

Nechtěl jsem psát článek příliš dlouhý. Skákal s námi i můj spolužák češtinář Petr Vichnar, který právě dnes hlásí Branky-Body-Vteřiny na ČT1. Psali jsme spolu i fakultní časopis a psaní mi zůstalo dodnes. Bylo tam mnoho zahraničních studentů - s hlavou mezi špičkami lyží přistál Abbas z Íránu. Když si namlátil kluk z Chile tak nadával Santa Marííía y Lucia. :-)

Vzpomínka je pěkně napsaná .Jako děti jsme si stavěli malé sněhové můstky a na svých dřevěných lyžích jsme se snažili aspoň z toho půlmetrového sněhového můstku sjet tak aby jsme na lyžích zůstali stát.Ne vždy se to podařilo .Dlouhé lyže se zabodávaly pod můstek takže nemůžu říct že se jednalo o let ,ale byla to strašná sranda .

Já jsem původem z Lomnice nad Popelkou, která je dodnes střediskem skoků na lyžích. Skáčou tam snad už i předškolní děti. My jsme sice neskákali, ale lyžovalo se tak od 4 let, na nohách ještě bačkorové vázání. Když jsem s několika bývalými spolužáky vylezla předloni na dnešní skokanskou "osmdesátku" a viděla pod sebou tu hloubku, nájezd a někde v dálce doskok, měla jsem husí kůži. Nevěděla jsem, že studenti tělovýchovy museli mít zápočet i ze skoků.

Léta běží i když nechceme. Naše děti už neví nic o dřevěných lyžích a my jsme byli šťastní, že je máme.