Francouzský celosvětově uznávaný geolog a paleontolog Joachim Barrande se do Čech dostal víceméně náhodou. Rodák z jižní Francie (1799) pocházel ze staré šlechtické rodiny. S hodnocením nejlepšího žáka vystudoval strojírenství a přírodní vědy na pařížské École Polytechnique, nějaký čas pracoval jako projektant, později přijal místo vychovatele v rodině krále Karla X. A právě s vypuzenou královskou bourbonskou rodinou dorazil do Čech v roce 1831 jako učitel králova vnuka Jindřicha.
Naprosté nadšení a nový smysl života
Po dvou letech služby u dvora se potom vrátil ke svému původnímu povolání – mostnímu a silničnímu stavitelství. Jenže pak při vyměřování koňské dráhy z Lán do Radnic narazil na mimořádně bohatá naleziště zkamenělin, především trilobitů. A byl jimi natolik nadšen, že ve studiu prvohorních zkamenělin našel nový smysl života!
Výsledky své následné dlouholeté pilné a systematické výzkumné práce shrnul v monumentálním dvaadvacetisvazkovém díle Silurský systém ve středních Čechách. V této rozsáhle studii podal prakticky úplný přehled nejstarší české fauny.
Zanechal po sobě velké sbírky i peníze
Barrande skonal před 130 lety, 5. října 1883. Osudným se mu stal zápal plic na zámku Frohsdorf nedaleko Vídně, kde vyřizoval pozůstalost hraběte ze Chambordu.
Veškeré své rozsáhlé sbírky i obrovskou knihovnu včetně rukopisů odkázal dnešnímu Národnímu muzeu v Praze. Zanechal i dostatek finančních prostředků pro pokračovatele svého díla. Po Barrandovi je v Praze pojmenována jedna městská čtvrť a most. Známá je též Barrandovská skála s velkým nápisem Barrande. Celý komplex skal na levém břehu Vltavy v jihozápadním cípu Prahy dnes tvoří chráněné území.
Byl utajovaným otcem
básníka Jana Nerudy?
Barrandovou hospodyní byla v Praze matka Jana Nerudy. A spekuluje se, že byla staromládeneckému Francouzi i něčím víc a že by Barrande mohl být básníkovým otcem. V každém případě se o Nerudovu výchovu živě zajímal a pokoušel se mu zájem o literaturu rozmluvit: „Víte, básně psát, to není nic pro váš národ. Třeba vám budou kamarádi připíjet, ale chcete-li svému národu opravdu prospět, zanechte veršů a věnujte se vědě.“
Spisovatel později vzpomínal, jak chtěl jako dítě vlídnému, ale nepřístupnému Francouzovi udělat radost a přinesl mu ukázat vlastní sbírku zkamenělin. Barrande ji bez jediného slova pochvaly prostě zabavil. A malý chlapec odešel s pláčem.
„Koloniální“ omyl
legendárního paleontologa
Když uznávaný Joachim Barrande zkoumal v okolí Prahy zkameněliny, všiml si, že na některých místech nachází společně živočichy, kteří žili v různých geologických obdobích navzájem oddělených i desítkami milionů let. Vysvětlil si to tak, že mladší a pokročilejší formy života nejdřív vytvořily ve „starém“ prostředí malé ostrůvky, z nichž se později rozšířily po celé planetě. Nazval tato společenstva kolonie. Až do své smrti považoval tuto zcela mylnou teorii za svůj největší objev.
Už za jeho života se ale proti teorii kolonií mezi paleontology zdvihla bouře nesouhlasu. Barrande na to zareagoval s humorem: společenstvům, která považoval za kolonie, dával jména svých odpůrců. A tak se v jeho pracích objevují názvy jako „kolonie Haidinger“ nebo „kolonie Krejčí“. Wilhelm Karl von Haidinger byl významný rakouský geolog, mineralog a paleontolog. Barrandův největší odpůrce ve věci kolonií Jan Krejčí byl zase řádným profesorem české univerzity a autorem první české učebnice geologie.
