Ve své době budil obdiv, ale vyvolával i pohoršení a skandály. Osvícenecký spisovatel a filozof Denis Diderot se zabýval i estetikou, teologií, matematikou a fyzikou. Oceňoval spontánnost, kritizoval tyranii řádu. Kvůli radikálním myšlenkám bylo několik jeho děl zkonfiskováno a vyšlo až posmrtně. A jeho Encyklopedii tehdy odsoudily pařížský parlament a Sorbonna jako kacířskou a ďábelskou práci.
Hledání pravdy ve vědě, nikoliv v bibli
V osmadvaceti svazcích usilovala Encyklopedie neboli Racionální slovník věd, umění a řemesel podat obraz a shrnutí vědění své doby. Tento ohromný podnik byl zahájen v roce 1750 a knihy vycházely v letech 1751 až 1772. Diderot společně s matematikem Jeanem Babtistem d'Alembertem vyzývali čtenáře k samostatnému myšlení a k hledání pravdy ve vědě namísto v bibli.
Novost tkvěla v důkazu, že lidské štěstí spočívá v rukou samotného člověka, který se dokáže chopit jakéhokoliv úkolu a uskutečnit cokoliv, bude-li osvobozen od překážek, stojících v cestě jeho pokroku. Kniha byla pronásledována církví, což jí nakonec prospělo a stala se vysoce komerční záležitostí. „Největším dobrem pro lidi je svoboda,“ praví se v Encyklopedii.
Práce na Encyklopedii trvala 26 let
Diderot na tomto díle nesmírného kulturního a politického významu pracoval celkem 26 let, mnoho přispěvatelů byli kněží. A během práce na něm vytvořil také další díla.
V Jeptišce z roku 1796 zní břitká kritika klášterního života. Formou autobiografických dopisů se hrdinka Zuzana Simoninová svěřuje s nesnesitelnými poměry klášterního prostředí, ve kterém byla přinucena žít. Román údajně inspirovala smrt jeho sestry, jeptišky, způsobená z přepracování v klášteře.
Filozofické myšlenky o svobodné vůli znějí v románu Jakub fatalista a jeho pán. Diderot tu řeší otázku, zda je člověk svobodný ve svém jednání, nebo zda je jeho osud předem určen. V roce 1805 vychází románový dialog Rameauův synovec, jehož hrdinou je životní ztroskotanec.
V mládí trávil čas čtením a se ženami
Diderot se narodil před rovnými třemi sty lety, 5. října 1713, v Langres v rodině nožíře. Vzdělávali ho jezuité a během této doby hltal knihy všeho druhu. V roce 1732 promoval na pařížské univerzitě.
Otec čekal, že bude studovat medicínu nebo právo, ale on trávil čas čtením a se ženami. Po bohémském období se oženil v roce 1743 s Anntoniette Championovou. Začal překládat z angličtiny do francouzštiny.
Měl aférky se spisovatelkou Madeleine de Puisieux a se Sophií Vollandovou. Jeho dopisy pro Sophii posloužily jako zdroj informací o životě a myšlení Pařížanů v tomto období.
Získal věhlas, ale zůstal chudý
V roce 1746 publikoval sbírku aforismů, kterou nechal pařížský parlament spálit kvůli protikřesťanským myšlenkám. Dopisy slepým zase zpochybňovaly boží existenci a Diderot byl v roce 1749 krátce uvězněn za své názory. „Od fanatismu k barbarství je jenom krok,“ napsal tehdy.
Navzdory značnému věhlasu zůstal chudým. Když měl dát dceři na věno, musel prodat svou sbírku knih. Ruská carevna Kateřina II. (se kterou si psal dopisy) jeho sbírku odkoupila a poté Diderota požádala, aby jí dělal knihovníka s ročním platem, takže si mohl knihy ponechat. V Petrohradu působil v letech 1773–1775.
Zemřel na střevní potíže v Paříži 31. července 1784. Jeho potomci poslali Diderotovu obrovskou knihovnu Kateřině II., která ji věnovala Ruské národní knihovně.
