Může nám jídlo zvednout dobrou náladu? Ano, šťastné potraviny existují

Všechno co tady píšete mi chutná. A ostatní taky. A šťasten jsem, když do ucha mi chladná voda šplouchá :-)

Banány moc nemusím, jsou takové matlavé,raději mám mandarinky. Ořechy jím,miluji makadamiové,kešú, slané mandle,para,vlašské,lískové i piniová jádra. Čokoláda ,to nejde jeden čtvereček: buď jí sním na posezení,nebo někdy půl napůl. Taky vieneta není špatná. Jenže všechno se přejí...

Může nám jídlo zvednout dobrou náladu? Možná ano, ale nezvratné (i přímo zvratné) důkazy máme jen o tom, kdy se mu podařilo mnohokrát zvednout jen žaludek. :( ble - ble

Mám ráda ořechy, čokoládu i banány. A podle článku jsem určitě nejšťastnější člověk kterého znám. Ale špenát nejím prostě mi nechutná.. ano, mýty o potravinách jsou leckdy víc než podivné.

Jídlo náladu zvednout může, dobrou zvedat nepotřebuju. Na mne funguje spolehlivě hořká čokoláda.

Většinou mívám chuť na ty potraviny, ve kterých je to, co mi zrovna v organizmu chybí. Asi jsem nadmíru šťastná, protože coby požíračka ořechů a čokolády ve velkém, teď na ně nemám ani chuť. Pravdou je, že denně jím banán a chutnají mi vejce. Klidně i syrová. Ta jsem měla ráda vždycky.

Většinou mívám chuť na ty potraviny, ve kterých je to, co mi zrovna v organizmu chybí. Asi jsem nadmíru šťastná, protože coby požíračka ořechů a čokolády ve velkém, teď na ně nemám ani chuť. Pravdou je, že denně jím banán a chutnají mi vejce. Klidně i syrová. Ta jsem měla ráda vždycky.

Jo – vzpomínám si na doby dětství – kdy v 50. letech bylo jakékoli jídlo v naší šestičlenné rodině těsně po výplatě pro nás tím největším štěstím. Večer před výplatou nás udělalo šťastným, když se našla někde v oděvu zapomenutá desetikoruna, za kterou se dalo koupit v automatu Svět poměrně dost (13 Kčs/kg ?) obyčejného a zakouřeného bramborového salátu. Před výplatou jsem byl také jen jeden z mála, který nešel odnést ve školní jídelně na tu hromadu nedojedených jídel: hrachovou kaši, šunko fleky, rizoto, krupicovou kaši, rýžový nákyp . . . Vždy totiž záleží na okolnostech a opravdu platí, že: „HLAD JE NEJLEPŠÍ KUCHAŘ“. Nyní, v době relativního dostatku, při našich rodinných oslavách nám rozzáří tváře s železnou pravidelností pečená kachní prsa se zelím a bramborovým knedlíkem. „To z nás endorfiny doslova tečou a tak je zavařujeme do sklenic na horší časy.“ Stačilo to nyní jen napsat a už sliním, jako ten Pavlovův čokl. Ale nedávno jsem si udělal obyčejné škubánky s mákem a při vzpomínce na maminku, jak nám je dělala ona, jsem se cítil vrcholně šťastný, měl jsem pocit, že tu byla chvilku se mnou. Ano – ono také záleží nejen co jíme, ale s kým to jíme. Dobrou chuť.

Ano, zejména pak v zaměstnání, nebot to jsou nejlepší chvíle, když má člověk před sebou jídlo a zejména pak to, na které se těšil.

Já jsem nejšťastnější, když jím. A tak pro mě jsou všechny potraviny šťastné. A jedna z nějšťastnějších je třeba pečené kolínko či žebra, pěkně předem naložená.