Horká linka mezi Washingtonem a Moskvou vznikla jako reakce na kubánskou krizi v roce 1962 a funguje dodnes, kdy „slaví“ 50 let své existence. I když si lidé myslí, že jde o dva červené telefony, nejedná se o telefonní linku. Nejprve spojení fungovalo jako dálnopis, až koncem 70. let byl vytvořen satelitní systém doplněný podvodním kabelem. Od roku 1986 k dálnopisům v obou terminálech přibyly faxy, jež umožňují i zasílání map, grafů a dalších dokumentů. Nyní spojení zajišťují družice.
Poprvé si Washington a Moskva psaly před 50 lety
Terminál horké linky nebyl zprvu umístěn v Bílém domě, ale na ministerstvu obrany v Pentagonu. V sídle amerických prezidentů je druhý terminál až od roku 1978. V roce 1999 byly postupně uvedeny do provozu také telefonní linky mezi úřadovnami amerického viceprezidenta a ruského premiéra, mezi národními bezpečnostními agenturami obou zemí a přímé telefony spojily rovněž kanceláře ministrů zahraničí.
Poprvé bylo spojení přes horkou linku navázáno 30. srpna 1963. První americký zkušební vzkaz tvořila věta obsahující všechna písmena abecedy a číslice: The quick brown fox jumped over the lazy dog's back 1234567890 (Rychlá hnědá liška přeskočila hřbet líného psa 1234567890). Sověti prý odeslali mnohem delší barvitý text líčící západ slunce nad Moskvou. Komunikaci umožňoval podmořský kabel položený v roce 1956. Jako záložní systém bylo nachystáno rádiové spojení přes základnu v Maroku.
Na pokraji celosvětové katastrofy
Ustavení horké linky předcházela v roce 1962 krize kolem jaderných raket, které Sovětský svaz umístil na Kubě. Svět se tehdy ocitl na pokraji katastrofálního válečného konfliktu i kvůli tomu, že oba superstáty měly jen omezené prostředky vzájemné komunikace. Například předání jednoho vzkazu tehdejšího šéfa sovětské komunistické strany Nikity Chruščova prezidentovi Johnu Kennedymu trvalo až 12 hodin.
Obě strany se pak dohodly, že potřebují rychlou komunikaci pro případ další krize. Vzájemná podezíravost je ale neopustila, takže šifrovací stroje pro horkou linku byly vyrobeny v neutrálním Norsku.
Od počátku 90. let spolu americký a ruský prezident mluví často telefonicky, ale původní zabezpečená horká linka zůstala v provozu. Obsluha prověřuje její funkčnost každou hodinu.
Brežněv komunikoval s Nixonem i Carterem
John Kennedy horkou linku nestihl využít. Američané pak jejím prostřednictvím neoficiálně informovali na podzim 1963 Sovětský svaz o okolnostech atentátu na Kennedyho.
Oficiálně byla linka poprvé využita v roce 1967 při šestidenní válce na Blízkém východě. Američtí prezidenti Richard Nixon a James Carter pak komunikovali v 70. letech se šéfem sovětských komunistů Leonidem Brežněvem při konfliktu mezi Indií a Pákistánem v roce 1971, během další války mezi Izraelem a arabskými zeměmi v roce 1973 a údajně i při sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979.
Jaderný konflikt nechceme, ujišťovali se
Sověti a Američané během šestidenní války
První opravdová a velmi důležitá zpráva byla horkou linkou vyslána v ranních hodinách 5. června 1967 z Moskvy do Washingtonu. Sověti se tázali, zda jsou Američané zapojeni do šestidenní války mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, která byla téhož dne zahájena. Během několika následujících dní si obě strany vyměnily přes dvacet zpráv, ve kterých se vzájemně ujišťovaly, že nehrozí jaderná válka.
