Když se lásky nedostává

Velmi povedená báseň s výstižným popisem stavu duše. Smozřejmě i já s ostatními čtenáři a čtenářkami čekám na veselejší tón ve Vašich básních. Naštěstí lásky nemá člověk daný příděl, který může jednou provždy rozdat. Láska je jak rostlina. Můžeme pak jen s údivem sledovat, po jaké době a kde nečekaně opět vypučí. Někdy pod zeleným kvetoucím keřem bychom nečekali původní, již téměř usychající pařez.

Když se lásky nedostává,je to smutné.Na to je těžká rada,láska se vynutit nedá...Tak Ti Jituško přeji,abys podobná témata řešila jen v básních...

Jde o to, zda postrádáme lásku obecně nebo lásku jednoho člověka. Tohle je Tvá částečná autobiografie, bolestná, a přesto ve verších libozvučná.

Když se lásky nedostává, člověk smutní, špatně spává. Také jsem to dlouho znala, smutnila, a špatně spala. Když už jsem ji nečekala, z hlavy jsem ji pustila, do srdce se vloudila. Moc mě tím potěšila.