Nečekaná noční návštěva

Nečekaná noční návštěva

15. 5. 2013

Klub cestovatelů pořádával nespočet zájezdů vlastními lehátkovými vozy. Já a Jarda Vojtěch jsme byli aktivními členy klubu, ať již jako vedoucí nebo průvodčí. Za léta činnosti v této branži jsme posbírali mnoho zkušeností, ale přesvědčili se, že i nás samotné, jako staré harcovníky, může při cestách ještě též všelicos překvapit. A také k tomu došlo při jednom z atraktivních a oblíbených zájezdů do Itálie.

Byl jsem pověřen vedením zájezdu, průvodcovství vozu měl na starosti Franta Urban a Jarda se na poslední chvíli uvolnil z návalu pracovních povinností a jel s námi jako jeden z účastníků. Ubytován byl se mnou v prvním oddíle vedle služebního oddílu, který byl vyhrazen pro průvodčího lehátkového vozu. Cestou již během dne jsme si oba přichystali k nočnímu odpočinku spodní dvě lehátka, a jelikož jsme obývali kupé jen sami dva, ostatní lehátka zůstala volná. Jedno ze dvou prostředních lehátek jsme nechali sklopené a na horní naskládali zbylé spacáky. Měli jsme před sebou dosti dlouhou cestu, téměř celé odpoledne a také večer jsme s Jardou strávili vedle u průvodčího vozu. Pomáhali jsme mu s chystáním a roznášením porcí večeří, také trochu s úklidem, u toho si povídali, vtipkovali, také nějaké to pivko a štamprličku před spaním dali. K tomu Franta  v radiu naladil „noční proud“, prostě pohoda Marlboro teamu, jak nás dohromady Franta nazýval.

Ulehnout jsme odkráčeli až v noci po poslední celní a pasové kontrole, aby pak nikdo již ve spánku nerušil. Ani dveře do svého oddílu jsme si řádně nezajistili, i když oba jako vedoucí jsme k tomu vždy účastníky nabádali. Snídaně byla naplánovaná na dobu před příjezdem do Benátek. Vstával jsem o něco dříve s tím, že půjdu průvodčímu s její přípravou pomoci. Ještě rozespalý jsem se uprostřed oddílu protahoval, můj pohled spočinul na protějším horním lehátku a já překvapením vytřeštil oči. Probudil jsem kolegu a šel vedle pro průvodčího, aby se též podívali.

Na horním lehátku zcela spokojeně spala mladá dívka, Japonka, o níž ani jeden z nás neměl tušení. V noční době procházela rychlíkem a hledala místo v některém z lehátkových vozů. V našem voze uviděla pootevřené kupé a v něm volné lehátko. Vedlejší dveře u průvodčího nalezla zavřené a uzamčené, nechtěla tedy rušit, volné místo obsadila sama a ulehla s tím, že formality vyřídí až ráno. My všichni tři však z toho ráno byli málem v šoku. Zmohli jsme se na to, že jsme jí lámanou angličtinou pracně vysvětlili, že se nachází v soukromém lehátkovém voze určeném pro účastníky zájezdu, nicméně noc již byla za námi a Benátky na obzoru. Vypadalo to, že japonská dívka zpočátku vysvětlování moc nechápala, začala si balit své věci a chtěla se přestěhovat do jiného vozu. Džentlmensky jsme jí však nabídli občerstvení a v pohodě ji dovezli až do Benátek. Z připravené snídaně dostala také jednu porci a bylo zřejmé, že cestování v našem voze se jí líbilo. Nabízenou úhradu za poskytnuté služby průvodčí odmítl.

Při vystupování v Benátkách jí pomohl se zavazadlem a společně jsme se s ní rozloučili a popřáli jí příjemný pobyt. Ještě dlouho potom jsme tuto příhodu rozebírali a kroutili hlavou především nad  vlastní neopatrností. Mohl nás také někdo navštívit za zcela jiným účelem a v klidu třeba okrást, což při nočních jízdách v rychlících nebylo nic neobvyklého. Hlavně že jsme vždy všem účastníkům připomínali, jak je nutno dávat si na své věci pozor, nic cenného nenechávat u dveří do oddílů, spávat s doklady a penězi pod hlavou a podobně. V tomto případě jsme se přesvědčili, že noční cestování oproti svým rizikům přináší i jiná nečekaná překvapení.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Je pravda, že já jsem v 90. letech jela několikrát nočním vlakem do Německa. Příjemné to nebylo. Poprvé jsem měla dokonce jen místenku k sezení. V kupé jsem byla se snědším cizincem. Nejhorší bylo, že tehdy (1992) se muselo při výjezdu do ciziny předložit celníkům odpovídající množství finančních prostředků, asi, abychom tam nekradli nebo si nevydělávali(y) nekale. Musela jsem před zraky cizince ukázat marky a pak jsem se zbytek cesty bála, že mě oloupí. Když jsem měla lůžkový vůz, zamkla jsem se v kupé, a protože směrem na Plzeň a dále byly rozdrncané a velmi hlasité koleje, dala jsem si ucpávky do uší a usnula jsem. Probudilo mě světlo. Celníci si zvenčí otevřeli a chtěli mě zkontrolovat. Nic jsem neslyšela, pak mi došlo, že mám špunty v uších!
Jana Šenbergerová
I ona měla štěstí, že byla mladá a hezká a narazila na nefalšované džentlmeny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.