Válka, choroby, hlad? Nebezpečnější
je technologický pokrok!

Je hodně lidí, kteří vědí, že míříme do slepé uličky. Změnit směr ale znamená změnit svůj styl života na základě přehodnocení svého žebříčku hodnot. Znamená to zbavit se závislosti na některých aktivitách, kterým mylně říkáme pokrok. Ale je to jako s kouřením. Stále doufáme, že se to nějakým zázrakem přežijeme, že se to přehání, statistiky nejsou přesné, nemusí se to týkat právě nás, ještě je dost času přestat a nebo že už je pozdě přestat. Je to tak jako s každou závislostí. Na to, aby se člověk změnil se vždy najde dostatek výmluv. Nanotechnologiemi v článku rozumím spíše miniaturní nanoroboty pracující v oblasti rozměrů buněčných struktur v lidském těle.

Při četbě článku jsem pořád slyšela v uchu písničku, kterou zpíval a mluvil Petr Novotný o těch strojích, či robotech, kterým bylo smutno a byli rádi, že se slyší. Ovšem, že by nanotechnologie? V ostravské nemocnici s tím stříkají různé zařízení, aby se tam moc nedržely bakterie. Tak nevím.

O této možnosti jsem četla ve sci-fi románech už před padesáti lety, takže mě to nepřekvapuje. Spíš se divím tomu, jak je lidstvo nepoučitelné. Škoda... Možná někomu vyhovovalo, že jsme nebrali vážně sebezničení bývalých civilizací a stále jdeme v jejich stopách.