Při listování deníkem jsem v prosinci 2010 našla tento zápis.
Letos jsem se už lecčeho vzdala. Zemřela devadesátiletá paní, moudrá žena, která byla léta mému srdci blízká, vzápětí jsem utrpěla nepříjemný úraz, který mě na dlouhé měsíce vyřadil z normálního života, sklamala mě kamarádka, která mou nepřítomnost neunesla, a nakonec jsem pohřbila naděje na jakýkoliv vztah s nějakým mužem.
Přesto věřím, že to nahradím tím nejlepším, co je možné. A možná také zůstanu s prázdnýma rukama, což je ideální stav k objímání bez překážek.
Těším se ...
A ukázalo se, že mé naděje nebyly marné. Našla jsem spoustu spřízněných duší, následky úrazu se podařilo maximálně minimalizovat, s kamarádkou jsme nastolily mír, našla jsem muže, se kterým stojí za to žít, a budu trojnásobnou babičkou.
Jsem šťastný člověk.
