Ilustrační foto: Freepik

Jak jsem (ne)vyhrála literární soutěž

22. 4. 2025

Píše se rok 2001. Na stole leží bílá obálka. Kupodivu na moje jméno. Většina korespondence v této domácnosti, vyjma té úřední, bývá určena mladší dceři.

literatura Můj příběh soutěž

Autor: Iva Bendová

Hodnocení:

(4.7 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Michaela Přibová 22.4.2025 17:27

Ivo, je správné, že lpíš na ideálech a píšeš ze svého nitra. Psát o něčem jen proto, aby se to líbilo, je ztráta času a individuality. Máš mou sympatii.

Ingrid Hřebíčková 22.4.2025 17:25

Oprava: nešťastná, ne, že jsme ani jedna nevyhrály,

Ingrid Hřebíčková 22.4.2025 17:19

Ivo, připomněla jsi mně jednu moji zkušenost. Taky jsme obě se sestrou se zúčastnily jedné literární soutěže a taky jsem vůbec nechápala vítězné práce. A byla jsem z toho nešťastná, že že jsme ani jedna nevyhrály, ale tenkrát jsem cítila, že tomuto světu nerozumím. Takhle bych nikdy nepsala a ani nečetla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá