Foto: archiv Jana Zelenky

Věřím, no, i když ....

9. 3. 2025

glosa rodina

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Ludmila Černá 11.3.2025 21:41

Honzo, jen tak dál.

Zuzana Pivcová 11.3.2025 18:40

Čím jsem starší, tím víc si myslím, jak dobře bych si rozuměla se svým tatínkem. Jenže jsem ho měla jen do 12 let.

Naděžda Špásová 11.3.2025 17:55

Jendo, je dobře, že nejsi sám, máš kolem sebe dcery a Věrku a to je moc dobře, tak si je užívej ještě hodně dlouho. :-)

Miloslava Richterová 10.3.2025 22:12

Hezké, ráda čtu Vaše články.

Jitka Hašková 10.3.2025 20:50

Jendo, to je dobře, že máš dcery, a tu mladší s kterou si dobře rozumíš. Měla jsem také krásný vztah se svým tátou. Bohužel umřel v 65 letech na rakovinu plic, byl silný kuřák. Mně bylo tenkrát 33.

Jan Zelenka 10.3.2025 15:53

Věrko, na sklenku s tebou se už moc těším.

Věra Ježková 10.3.2025 15:33

Jendo, taky si s tebou ráda připiju.

Jarmila Komberec Jakubcová 10.3.2025 15:04

Měla jsem se svým otcem velmi pěkný vztah a hlavně připravil mi na život. Bohužel narodila jsem se když mu bylo 55 let a tak mi moc chyběl když v 75 letech odešel. Dodnes na něj vzpomínám. Pane Zelenko přeji zdraví a pohodu.

Marie Měchurová 10.3.2025 14:52

Když rodina drží pohromadě, tak je život hned hezčí. Ať Vám to ještě dlouho vydrží!!

Jan Zelenka 9.3.2025 21:41

Paní Valeriánová, je to přesně tak, jak píšete. Je to radost. A touha žít co nejdéle. Bohužel, velmi často vzpomínám na syna, který zemřel v sedmnácti letech na infarkt na naší dovolené v Itálii. Život mívá bohužel dvě stránky.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová

Blue Monday

V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední holčičí. To už pak budu kluk? Je pravda, že když jsem si šla večer lehnout, tak jsem si zrovna říkala, že to snad ani není možné, že už jsem tak stará, vždyť si připadám jako holka,

Dana Straková

Moji, tvoji a naši

Mé dnešní zamyšlení bylo iniciováno článkem jedné paní na našem webu. Ta si stěžovala, že jí říkají…

Jindřich Berka

Slova psaná do písku

Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách naznačil, že na bilancování mám ještě dost času. Tedy doufám, že mám.

Jan Zelenka

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová