Zpomalení neznamená selhání. Není třeba stále lézt na vrchol

Paní Šenbergová zřejmě doma neuklízí, nevyhazuje odpadky, nemyje nádobí a nečistí si zuby.

Každý máme ten svůj životní Mount Everest různě vysoký. "Staré sny, dobré sny. Sice mi nevyšly, ale mám je rád" - z filmu Madisonské mosty.

Stárnutí ve stáří je ze své podstaty pokles. Stárneme tím, že ubývají síly, zhoršuje se zdraví atd. Kdyby tu nebyl pokles, tak bychom nikdy nezemřeli. Divím se tomu, že to někoho překvapuje a považuje to snad za objev. Zvyšovat fyzický nebo psychický výkon prostě od určitého, velmi individuálního věku, není možné. Zato však jsou oblasti, kde si růst můžeme i v pozdním věku dopřát. Můžeme si třeba vychutnávat různá potěšení, radost ze života, ze vztahů.

Co bych měla, či neměla v důchodu dělat, o tom si budu rozhodovat, dokud toho budu schopna, sama. Pořád zbývá dost věcí, které musím, ale i těch, které chci a také mohu. A mám radost z toho, že nemusím, co nechci, i kdyby si všichni mysleli, že bych měla.

Člověk i v důchodu by se měl udržovat v psychické a fyzické kondici a něco pro to dělat. Jediné co člověk v důchodu dělat nemusí je chodit do práce, jinak musí všechno ostatní stejně jako v produktivním věku.

Velmi krásná a poučná kniha o druhé polovině života a jejím smyslu napsal Richard Rohr - Pád vzhůru. Druhá polovina života je o zrání a sklizni. Honba za výkonem za každou cenu už tam nepatří. Dnes už se setkáváme i s pojmem přetížený senior. Příliš podléháme uměle vnucovanému kultu věčného mládí, zdraví, výkonnosti. Když někomu povím, že mám fůru času, nikam se nehoním, dělám jen to, co chci a kdy chci, koukají na mne nezřídka jako na exota.?

Mě společnost k ničemu netlačí. Coby introvert společenský život příliš nepotřebuju. Při odchodu do penze jsem si žádné cíle a úkoly nekladla. Byla jsem ráda, že už nebudu muset chodit do zaměstnání. Když jsem objevila íčko, s radostí jsem se zapojila do aktivit, které nabízí. Zpomaluji spolu s věkem. Hlavně při chůzi. Na procházky chodím denně. Snažím se udržovat se v kondici, abych byla co nejdéle soběstačná.

Zlatá slova !!! Od nástupu do důchodu žiji podle toho, že nemusím téměř nic, a mohu víceméně jenom to, co chci, co se mi líbí a z čeho mám radost.

Ano není třeba stále lézt na vrchol, ale člověk by se o to měl alespoň pokusit.