Příslušník SNB neboli Sonyboj. FOTO: Petr Josek, ČTK

Sonyboj, Setapouch, Veďsaóny…

15. 1. 2025

Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než jsem na to přišla, dopustila jsem se, k velké tatínkově radosti, ve svém raném věku mnoha omylů a přehmatů.

Můj příběh rodina vzpomínky

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(5 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Melmus Melmuka 15.1.2025 11:18

"Pane Drtikol, sype se vám zrní..." Já si zase neuměl představit, jak Boriš umí po skalinách...

Jarmila Komberec Jakubcová 15.1.2025 11:15

Článek mi pobavil. Skvěle napsaný - dík

Jitka Caklová 15.1.2025 10:37

Zuzano, dík za další "veselou historku z natáčení". Vaše rodina měla velké štěstí, že váš tatínek ve své době nebyl soukromě hospodařícím rolníkem a "sonyboj", předsedou Okresního výboru KSČ :-):-)

Jana Kollinová 15.1.2025 09:59

Příjemné vzpomínání s něžným humorem, které je doslova nabito neskrývaným obdivem a láskou k rodičům.

Zuzana Zajícová 15.1.2025 09:57

Mirku, já píšu léta na iDnes, ale tam to nějak skomírá. Tady na i60 je to pořád super. Taky zdravím!

Soňa Prachfeldová 15.1.2025 09:13

Zasmála jsem se u mé druhé ranní kávy. Také v rodině jsme používali jadrnější výrazy, k tomu, co se nám nelíbilo, ostatně to trvá dodnes. Syn mi říká, mami nemluv před tím klukem /vnukem/ tak sprostě.

Miroslav Frank 15.1.2025 08:42

Milá Zuzano, krásný příspěvek, takové pohlazení, a skvělý tatínek. Dlouho jsme se neviděli, naše setkávání blogerů z Lidovek už je taky dávná historie. Jsem rád, že píšete a budu vás rád číst! Zdraví Mirek

Daniela Řeřichová 15.1.2025 08:32

Zuzano, článek opět potěšil a pobavil. Jakoby naši otcové byli bratři. I můj tatínek měl podobný postoj k životu a k režimu. Pamatuji se na jedno z mnoha faux pas, když o svém kamarádovi, příjmením Nebeský, mluvil jako o Nebešťanovi a my děti jsme ho pak takto zdvořile oslovovaly. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Fanda - veselá kopa

Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla o svém životě.

Michaela Přibová

Děkuji osudu za prožité dny

Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za chvíli bude tma a další den je za námi. Za pár dnů to bude rok, co navždy odešel můj Jiří. Můj princ. Vlastně nikdy nebyl můj, byl manželem jiné ženy, ale co nás k sobě poutalo, mi už nikdo nikdy nevezme.

Daniela Lender Chaloupková

Můj první dětský výlet

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Marie Ženatová