FEJETON: O bonboniéře a pugétku lučních květů

Dnes jsem měla takový problém s výplatou důchodu. Nějak jsem se nemohla dopočítat konečného výsledku. Řekla jsem , zeptáš se na sociálce, jak to vlastně je. Našla jsem příslušné číslo a kupodivu se mi někdo ozval. Tady je to, co se chci zeptat. Ozval se mi opravdu nerudný hlas, něco pronesl, já se pro jistotu optala, zda je to sociálka. Odvětil, že ne že je to recepce. Na sociálku mne musí přepnout a příště ať rovnou volám na číslo, které mi na mou žádost prozradil. Zkusila jsem to, ale bez výsledku, Nikdo to ani opakovaně nebral. Odvážila jsem se znovu zavolat toho nepříjemného dědu a řekla, že to tam nikdo nebere. Vysvětlil mi, jako úplnému blbečkovi, že to nemůžou brát, protože je dnes úřední den a oni pracují. Nesměle jsem podotkla, že volám právě proto, že je úřední den. Zase mi řekl, že na telefony nemají čas. Tak přemýšlím, jaký slogan ho nalákal, aby zvedal a přepojoval telefony na sociálce? Já myslím, že ho už doma měli dost, tak ho přesvědčili, že si přivydělá a ještě bude moci být nevrlý na lidi a oni budou mít doma klid. Protože jsem opravdu potřebovala znát skutečnost, zavolala jsem na pražskou sociálku. Když jsem překlenula automat, ozvala se mi operátorka a zcela klidně mě vyslechla a můj problém vyřešila. Tu měli asi doma rádi.

Pane Dostal, važme si toho, že jsme pamětníci dob, kdy se u nás něco vyrábělo. Vnukům o tom raději nevyprávím, měli by mě za ještě staršího dinosaura, než mají teď :-)

Postoj "zasloužím si kytičku" by si měl každý ve svém životě vypěstovat a pak bude ve svém zaměstnání spokojen

Chtěl jsem se podívat na hodnocení. Ta jedna hvězdička je toho následek:-)

Děkuju za další vtipný fejeton.. Autobusem 136 jsem kdysi dávno jezdila taky a byla to leckdy adrenalinová jízda . Jednou mi dveře autobusu dokonce zkrátily kytku, kterou jsem vezla. Na další zastávce květy skončily na chodníku a já měla v ruce krásné zelené stonky i s mašlí... .

Dnešní téma svádí je kritice, ale prejděme to s humorem. Jen ten výhled... Ovšem, jak tito všemožní - - logové budou existovat za takových třeba deset let?! Jenže "to už tady maminko nebudete" :-) jak praví klasik...

:-) Náš zákazník - náš pán! Montoval jsem pět let traktory, povinně podepisovaným montážním kartám vévodila země určení, technická kontrola občas šílela z odfláknutých strojů pro Ukrajinu... :-)

A tak to tady na světě chodí ...