Babi, nesmíš sladit. Strach z cukru už je často přehnaný

Mám ráda maso, zeleninu, ovoce, čokoládu, po mastném jídle si dám bombon....cukry neřeším, nepřibírám, mám hodně pohybu.

Děkuji, nechci :-)

Ohledně fungování mozku: https://tukovymetabolismus.cz/zivotosprava-nizkosacharidova-strava/ketony-ketoza/mozek-umi-vyuzivat-ketony-primo-bez-adaptace

Souhlasím s paní Coufalovou. Jednou vadí vejce, podruhé jsou superpotravinou. Kdysi vadilo máslo i sádlo, ačkoliv nám jsou určitě bližší než kokosový a palmový olej, který je dnes obsažen skoro ve všem. A jak to bylo s Pepkem námořníkem a špenátem taky víme. Teď holt došlo na cukr, před ním to byl lepek a kdoví, co bude příště. Mně třeba vadí uzeniny, ne že by mi nechutnaly, ale když člověk zjistí, co jsou do nich schopni výrobci dát, tak má po chuti. Ale myslím, že ten cukr člověk opravdu v nějakém rozumném množství potřebuje. Fungují na něj mozkové buňky. Že by to jeho odmítání a zavrhování vedlo k tomu, že lidé mozek už k přemýšlení moc nepoužívají? :-)

Je to ode zdi ke zdi, přitom stále platí - všeho s mírou a k tomu špetku zdravého selského rozumu. Ale ta úvodní fotografie je geniální, pobavila.

S omezením cukru ve stravě souhlasím, takový energetický výdej nemáme, abychom museli moc sladit. Jedno mé vnouče je odmalička buclaté a kdyby máma neomezila cukr, byla by jednou slečna nešťastná. Vědět co je zdravé a co ne rozhodně neškodí, toho umělého a nezdravého je kolem nás až až.

Tak dovolit (zřejmě) dětem štrůdl od babičky, ale nikoli již ten samý posypaný cukrem, je dle mého přehnané trvání na zásadě "žádný cukr", protože výživově to vyjde prakticky nastejno a návykově je trocha cukru příležitostně u babičky prostě výjimka, která dětem základní maminčin přístup nenaruší. Obecně je to celé věc míry, názoru, a také toho, jak který organismus na cukr reaguje. Hodnotu a důvěryhodnost článku mi ale snižuje odstaveček "Rozhodně neplatí, že by člověk neměl vůbec žádné sacharidy přijímat. Ono to totiž technicky ani není možné. Obsahuje je například pečivo i jiné potraviny." Přijde mi to celé špatně. Pokud by to technicky nebylo možné, pak není třeba upozorňovat, že by to člověk neměl dělat. Když to nejde, tak to nejde. Ve skutečnosti to ale technicky možné je (existuje řada potravin, které sacharidy neobsahují), a zrovna co se týká uvedeného příkladu pečiva, to je možné vynechat z jídelníčku bez problémů a ztráty výživové kytičky. Horší je to např. se zeleninou :)

Sama doktorka ke které chodím do diabetologie mě řekla, že sem tam si můžu dát i zákusek. Ale nesmí to být den co den, jen občas na přilepšení. Byly doby kdy jsem měla cukr v hodnotě 13, ted když mám moc tak maximálně 8. A co se týká dlouhého cukru, tak pokaždé když jsem tam byla doktorka mé hodnoty chválila.

Sama si občas nějakou sladkost dopřeji a tak i moje vnoučata. Nikdo nejsme proto ani obézní a netrpíme cukrovkou. I cukr patří k běžnému životu, tak jako jiné potraviny.

Dobře napsaný článek. Je pravdou, že jak u dítěte tak u dospělého bez rozdílu věku, záleží na pohybu (na množství vydané energie) Dříve děti byly po příchodu ze školy venku, hrály pohybové hry, lezly po stromech atp. Kolik dětí dnes dokáže vylézt na strom. Osobně, když pracuji na zahradě a jsem unavená, stačí mi si svařit ve vodě 3 lžičky cukru krupice, vypít, dát si 20 a mohu v práci pokračovat.