Kdo nic neočekává je šťastnější. Ve vztazích to platí dvojnásob

Nic nelze zevšeobecnit a vzít jako standard pro řešení individuálních lidských starostí a životních situací. Často, když se něco zvrtne a nevyvíjí se podle mých představ vybaví se mi citát, který mám pod kůží a pomáhá. "Artur Schopenhauer, německý představitel pesimistické filozofie napsal: „Štěstí patří těm, kdo si vystačí sami, protože všechny vnější zdroje štěstí jsou nejisté, nespolehlivé, pomíjivé a závislé na okolnostech.“

Vynucovat si zájem a vděk je cesta do pekel.

Není nad to, když se lidi domluví. Když jsem měla vnoučata malá, syn byl za pohlídání rád. V poslední době se beze mne obejdou, tak mám dvě možnosti: radovat se, že mám víc času nebo truchlit , že už mě nikdo nepotřebuje. Sebelítost je cesta do pekel, kterou si rozumný člověk zakáže,

:-) Úvaha o radosti onkologických pacientů... :-)

Ten kdo dává, měl by dostat, a kdo bere, měl by dát. Raději nic neočekávat, abychom byli šťastnější, jak je v nadpisu, je jen berlička, když není svět v rovnováze.

Od dětství,kdy jsem byla velmi zklamaná,že jsem nedostala pod stromeček nebo k narozeninám něco,co jsem si hodně moc přála,jsem si zvykla na to,že se nemám na nic těšit,od nikoho čekat nějakou pomoc,zájem....tak jsem odbourala jakékoliv zklamání. Nečekám na vděk,když něco pro druhé dělám,tak to asi chci dělat. Tím je pro mne téma uzavřené. Ještě dodám,že nesnáším jakékoliv lichotky a mazání medu, i kdyby byly oprávněné,tak z principu je mi to protivné.

Ale, ale, takové hezké téma a žádná odezva. Pojala jsem podezření, že vím proč. Stačí mi sáhnout si do vlastního svědomí. Naštěstí jsem včas pochopila, že komu není rady, tomu není pomoci.