Radek (69 let): Seznamování mě stálo desítky tisíc. Vzdal jsem to

Většinou nekomentuji obdobné články s fiktivním (vymyšleným) pisatelem. Samozřejmě že tyto situace se stávají, ať už tento pán existuje nebo ne. Sepsáno je to hezky. Mám kamarádku a ta našla partnera na Seznamce, předcházely tomu zhruba 2 roky dopisování s různými muži, než našla toho "pravého" a on ji. Pokud vím, poprvé se sešli v kavárně a hned si byli sympatičtí. Předtím oba absolvovali spoustu setkání s nejrůznějšími adepty :-). Pak už se scházeli střídavě u ní nebo u něho, ona nebo on něco uvařili, připravili si vzájemně pohoštění a v klidu a soukromí se postupně poznávali. Proč zbytečně utrácet v restauracích nebo hned jezdit na drahý pobyt??? Existují možnosti seznámení, aniž by to člověka finančně, emočně apod. zruinovalo. Tito mí, teď už společní, přátelé se k sobě sestěhovali a letos oslaví 16 let spolu :-). Myslím, že je to hodně o slušnosti a toleranci. Přece žena nemusí jen brát, ale i dávat (přispívat na domácnost, na nákupy, občas zaplatit "kulturu" atd.) Jak se říká, kdo hledá, najde... chce to trpělivost a určitě i trošku štěstí.

Vážený pane, proč nepozvete adeptky jen na kávu nebo jen na procházku?

V pozdějším věku po smrti manžel jsem se na seznamce seznámila se svým druhým manželem. Na první schůzce mi pozval na oběd, ale na druhé zase já na večeři. Jezdili jsme spolu na výlety, k moři a střídali se po týdnu jak u mně, tak u něj. Všechno jsme platili společně, oba jsme byli finančně nezávislí a později jsme uzavřeli sňatek. Sice jsme přišli o své vdovské důchody, ale to jsme neřešili. Kdyby manžel před 5 lety neodešel tam odkud není návratu, žili bychom spokojeně dodnes. Peníze rozhodně nejsou ve vztahu dvou lidí to rozhodující. Alespoň v našem to tak bylo.

Maruško, podle mne vaše problémy nevyřeší partnérský vztah, měla by jste začit u sebe. Je potřeba změnit způsob svého života z gruntu. Neni přece Vaší povinností starat se další leta o vnoučata, mají své rodiče. Občas vypomoci, to ano, ale nemít péči o vnoučata na plný úvazek. Jaké si to člověk uďělá, takové to má. Tim podle mne musite začit. Ta vyrážka může s Vaším psychickým stavem souviset, tělo se bráni.

Velmi moudrá věta - dospěl jsem k závěru,že v mém věku je lepší žít sám.

:-) Dobrý námět na grotesku o orgánech lásky: zdravém srdci a žádostivých gonádách :-)

Je mi skoro 68 let. Jsem již dlouho rozvedená. Bydlím u dětí, starám se o 3 malá vnoučta - no, nejstarší je už 10 let. Máma s tátou celé dny pracují, máma má i noční. Jsem unavená, přestala jsem o sebe dbát. Ačkoliv jsem nebývala taková obtloustlá troska. Pravda, chybí mi muž. Ale muž, ne někdo, kdo chce sám jen hladit svá bolístka a slyšet, jak je dokonalý. Já chci být hýčkaná, aspoň trošku. Abych si nepřipadala jako kus nábytku, nýbrž jako člověk. Dávno nejsem hezká, padají mi vlasy a okolo pasu mám kilometr. To by se dalo spravit, ale sama na to nemám odhodlání. No, tak jsem si postěžovala a nic. Teď se mi udělala po celém těle vyrážka, prý ze stresu, mám žít víc sama pro sebe. Vtipálci doktoři. Nic jiného na to není. Myslím si, že někdo slepý by se mnou být mohl. Vždycky jsem se ráda smála - apoň si myslím, že to jsem byla já. Moje tchyně se vdala po sedmdesátce a byl to "muž jejího srdce". Říkala, že nikdy nebyla šťastnější. No, on byl vytoužený inženýr, vdovec s dospělým svobodným synem, byl celkem majetný. Jestli to také nehrálo roli, nevím. Byli spolu 20 let! Zemřeli opravdu staří. A já se od dětí nehnu tak 5 let, když je nejmladšímu 5. Hodně dělá to, že nemám auto, neřídím. To budu už mrtvá.