Ilustrační foto: Freepik

Alice (69 let): Příprava na stáří? Rodina tvrdí, že zbytečně panikařím

12. 6. 2024

Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým plánech, zlehčují mé nápady. Manžel mi také nepomáhá.

Můj příběh rodina stárnutí

Autor: Redakce

Hodnocení:

(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Helena Záchová 12.6.2024 09:53

Stát se může něco ze dne na dem a člověk by měl být připraven. Kolem sebe sice vidíme spoustu čiperných seniorů, ale těch, co kolem 70 potřebují stálou pomoc, je mnohem více, než si myslíme, procento rychle stoupá jenom o nich nevíme. Nechci být jednou odkázaná na celodenní pomoc mé rodiny. Bylo by mi dobře v penzionu, chodím tam za kamarádkami, které jsou tam tak spokojené jako už dlouho nebyly.

Jana Šenbergerová 12.6.2024 09:27

Nepanikaříte, díváte se realisticky do budoucnosti. Jsme různí a naše stárnutí se neřídí podle přesných předem daných pravidel. A "mladých" osmdesátníků zas není tolik, jak by se na i60 mohlo zdát. Udělejte pro spokojenější staří, co bude ve vašich silách. Jednou to ocení i ti, kteří dnes nechtějí slyšet.

Zpět na homepage Zpět na článek

Pravdivý příběh ze života (mladší dítko)

Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno, co jsem mu měnila plíny.Tento týden mi sám od sebe zavolal!

Zuzana Zajícová

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Je to věkem, zamilovaností nebo roztržitostí?

Zprvu to vypadalo jako další příjemné posezení a popovídání u dobrého kafíčka dle hesla - o nepřítomných jenom špatně. My tři babky naštěstí ještě nevypadáme jako vybledlé a vysušené sudičky, a to díky poněkud plnějšímu exteriéru.

Jana Vargová

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková