Ilustrační foto: Pixabay

Můj narozeninový den

22. 5. 2024

Jarní soutěž 2024 města a obce Můj příběh

Autor: Marie Faldynová

Hodnocení:

(5.3 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 26.5.2024 19:15

Podívala jsem se Marie , odkud jste do Krumlova jely..Ale Vyšší Brod je nedaleko, krásné místo.V březnu jsem se tudy toulala.. Důležité je , udělat si radost.

Dagmar Vargová 25.5.2024 16:26

Krásně prožitý narozeninový den a moc pěkné vyprávění. Přeji Vám hodně zdraví a ještě spoustu podobných příjemných zážitků :-).

Zpět na homepage Zpět na článek

Moje evakuace v zaplaveném Bohumíně

Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před vodou neutečeš, ale byla jsem v klidu, protože od řeky nás chrání železniční násep, kudy jezdí vlaky do Polska.

Helenka Vambleki

Seniorský den je vlastně normální den

Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když jsem chodil do práce, snil jsem o tom, jak to bude, až nebudu muset pracovat a budu si jenom užívat.

Jiří Vymětal

Jedno dubnové pondělí jedné seniorky

Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti, co je vlastně za den. Ve středu a v sobotu je to snadné, to trčí ze schránky noviny.

Marie Měchurová

Můj seniorský den: Nestíhám!

Nejsem ranní ptáče, z postele neskáču radostně, vím, nezní to příliš pozitivně, ale je to mé pravé já, a nyní je mu konečně dopřáno plně se projevit, už nic s tím nedělám.

Věra Lišková

Člověk míní, život mění: Těžká jsou rána důchodců

Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační rána, kdy nebudu muset vstávat po zazvonění budíku, toho hrozného, nepřítele, který dříve každé ráno nekompromisně hulákal na nočním stolku, dokud mě, na pokraji infarktu, nevyhnal z postele.

Alena Velková