Můj seniorský den aneb stáří
Ilustrační foto: Pixabay

Můj seniorský den aneb stáří

7. 5. 2024

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Cestou jsem slyšela volání: „Převeď mě přes ulici“ a když jsem se otočila, viděla jsem stařenku o holi. Samozřejmě jsem ji převedla. Nebo na nás volala další důchodkyně: „Pomoz mi s tou taškou, dej mi ji na konec ulice, já tam dojdu." Jako děti jsme potkávaly ty staré, ošuntělé, belhající se ženy a muže, osamělé a chudé. Jedna stařenka mi cestou vyprávěla, že má syna v Kanadě, je tady úplně sama.

Pak jsme jako děti jezdily se sestrou do Plzně, kde měla babička letní byt. Spolu na patře bydlel její bratr, nerudný, zlostný, věčně nespokojený, odhadem 60 – 65 let. Nás děti měl rád, a tak nám dával rady: „Střezte se stáří.“ „Po padesátce by se měl člověk střílet.“

Mamka nám ve slabé chvilce říkala: „To je peklo, když jsi stará.“

Tak jsem jako dítě vnímala, že asi nejlepší bude, když se stáří nedožijeme ani jedna.

Dnes jsme obě ve věku svého prastrýce a necítím se ani tak zoufalá, ani nespokojená. Když mě ráno probudí některá z mých koček šimráním po obličeji, vyloudí mi úsměv na tváři. Otevřu oči a zároveň slyším zpěv ptáčků ze zahrady. Po vydatné snídani – obě rády se sestrou jíme – jsem přinejmenším spokojená. Baví mě vařit, péct a jíst. To jsou mé lásky. Nádobí a úklid mě až tak nebaví, ale každá mince má svůj rub a líc. Nad knížkou se dokáži začíst natolik, že zapomenu na celý svět. Jóga mi vyčistí i hlavu. A taková procházka lesem? Komu by se nelíbila. Zpívám si staré odrhovačky z dětství. A když je člověk zdravý a má peníze, aby mohl cestovat a poznávat cizí země a třeba i tou řečí mluvit, kde se právě nachází, to je přece paráda.

Samozřejmě, že jsou dny, kdy se mi nevede, necítím se ve své kůži, narazím na článek ryze negativní, v jediném obchodě, co tady na vesnici je, nemají moje oblíbené jogurty, prodavačka je nevlídná, autobus do města má zpoždění, ale to je prostě život. Pořád přece nesvítí sluníčko, taky prší, je bouřka, zima, a ta je tady krutá, ale jaro přece musí přijít.

Milí íčkaři, Christian Morgensern má pravdu. Zakončím svůj článek jeho citátem:

„Chceš-li žít, zvykni si na mizerné počasí a nespravedlnost lidí.“

 

 

 

 

Jarní soutěž 2024 Můj příběh stárnutí
Hodnocení:
(5.1 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Já se snažím brát ze stáří jen to pozitivní. Nemusim chodit di práce, vstávám a uléhám kdy se mi chce, nedostatek peněz nepociťuji, svoji činnost si plánuji tak, jak mi vyhovuje. Samozřejmě se snažím vyrovnat s případnými zdravotními problémy, ake ty už k mému věku patří. Jediné co mi občas leží v hlavě jsou myšlenky na to, jak dlouho mi takovýto pohodový život vydrží.
Soňa Prachfeldová
Hezký, milý článek. Ano, nic není jen černé, nebo bílé, je to celá škála pestrých barev. Pokud je člověk zdravý, přiměřeně svému věku a má své zájmy, pak by si měl vychutnávat co nejvíc svůj životní příběh.
Hana Rypáčková
Stáří je možná v hlavě, ale někdy pěkně potrápí tělo... Mám ráda pozitivní přístup ke všemu..
Ingrid Hřebíčková
Paní Marie, děkuji za váš zájem, to potěší. Aleno, i já měla po padesátce těžké období. Dřív tady Helenka Vambleki psala, že jí před důchodem život probíhal ve stylu brigáda - Úřad práce, a to samé jsem měla já. Tady na vesnici si lidé vidí do talíře, a tak mě zastavila jedna žena zde a zeptala se mě, kdy půjdu do důchodu. Když jsem jí řekla, že za dva roky, tak prohlásila: "To dřív umřete." Moc mi do toho nescházelo :)). I panu Zelenkovi děkuji za příspěvek.
Marie Ženatová
Díky moc za váš velmi zajímavý článek - tak mne zaujal, že jsem si se zájmem přečetla i vaše články předchozí. Přeji vám ze srdce další hezké, zajímavé a pohodové dny ♥
Jan Zelenka
I ve stáří se dá žít, pokud máte kolem sebe přátele a nějaké koníčky.
Alena Velková
Já za nejhorší považuju období mezi 51. a 55.rokem, tedy období menopauzy...měla jsem díky hormonálním změnám deprese...pak najednou hop, trochu jsem si uklidila v hlavě a bylo zase všechno ok. Každý rok si užívám a všechno mě baví, jsem zdravá, mám fajn rodinu, pejsany...dnes jsem se sice vrátila z nemocnice po ambulantní operaci halluxu, takže toho v příštích týdnech moc nenaběhám, ale to je jen dočasné, alespoň si udělám pořádek ve fotkách atd. Bobina je s rodičema na tři týdny na chalupě, tak je doma nezvyklý klid :-))
Anna Potůčková
Mě osobně můj věk nevadí a jsem ráda, že jsem se jej dočkala. Určitě stáří má určité výhody. Nemusím vstávat do práce, svého času jsem pánem a dělám co můžu a co mě baví a nějak naplnuje. Nemusím dělat něco, co po mně chtěli abych dělala nadřízení. A asi něco na tom je, že každý je strůjcem svého štěstí. Jaký si to uděláš, takové to máš.
Marie Měchurová
Na stáří je pozitivní to, že nikam nespěcháme, nic nemusíme a děláme si, co sami chceme. Jen ten kalendář s pravidelnými kontrolami u lékařů mi to narušuje. Snažím se odbýt si to začátkem roku, a potom už mám pokoj. Já si ho užívám.
Ingrid Hřebíčková
Děvčata, děkuji za příspěvky. Naďo neřekla bych o sobě, že mi stáří vadí. Já jsem vděčná za to, že jsem zdravá, že si teď dělám, co chci. Naprosto souhlasím s Janou J., že si každý musí najít svoje štěstí. Navíc jsem před lety měla tolik trápení, že jsem ráda, že ho mám za sebou. Jak píše správně Zdenka S., stáří je v hlavě. Snažím se, jak píše Libuše K., vytřískat, co se dá. Děvčata, ještě jednou děkuji za vaše příspěvky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?