Známý knihkupec Vratislav Ebr do poslední chvíle rozdával humor

Svého času jsem navštěvoval Arbesovo knihkupectví, byla v něm vynikající atmosféra, právě díky panu Ebrovi. Zajímal jsem se a stále zajímám o okolnosti kolem atentátu na Heydricha. Když jsem mu jednou na jeho otázku oč se zajímám, či co sháním odpověděl, že něco o atentátu, "nepochlubil" se s kým mám tu čest. Bylo to za "totáče" takže se dalo sehnat o této věci velice málo, maximálně tak od Miroslava Ivanova "Nejen černé uniformy." Pamatuji si, jak jsme si vzájemně posteskli na nedostatek literatury na toto téma. Až později mi někdo prozradil, kdo pan Ebr opravdu je. To je má vzpomínka na tohoto nesmírně skromného a vstřícného člověka. Za čas bylo knihkupectví zlikvidováno a nevěděl jsem kde pan Ebr nově působí. Po převratu o něm bylo slyšet víc, tak jsem byl svým způsobem hrdý, že jsem s ním také občas hovořil. Zpráva o jeho smrti mě zarmoutila, měl jsem ho stále před očima tak, jak jsem si ho pamatoval, jako vitálního, veselého člověka středního věku a nějak jsem si neuvědomil, jak čas ubíhá...Přeji mu tam nahoře měkký obláček...

Jednou jsem byla na setkání s panem Ebrem a jeho přáteli v Minutě ve Skautském institutu. Myslím, že to zorganizovala Boženka Hažová.

Myslím, že ještě v dobách socializmu jsem jej slýchal v rozhlase. Měl velice sympatický mluvní projev. Díky za pěknou vzpomínku na skvělého knihkupce.

Jitko H., podepisuji se pod Tvůj koment. V. Ebr byl nádherný člověk, plný světla. Děkuji paní Marcele Kohoutové za tento milý článek.

Neměla jsem tu čest, se s panem Ebrem znát, v jeho knihkupectví jsem nikdy nebyla. Ale jeho osoba, představená v tomto krátkém článku, mi je hodně sympatická.

Na pana Ebra si pamatuji dobře. Chodila jsem do jeho knihkupectví na Arbesově náměstí hned od začátku v 70. letech. Bylo to tam úžasné. Byl to osvícený knihkupec.