Čtyři dohody: Jak řídit svou mysl
podle moudrosti starých Toltéků

Knížku jsem četla a došla k tomuto názoru: Je v naší moci změnit tento svět a na první pohled stačí tak málo, "jen" změnit sebe a svůj pohled na vše kolem nás. Kdo se o to pokusí, zjistí, že zas tak snadné to není, protože žijeme v zajetí nánosů různých zásad a přesvědčení, které nám už dávno neslouží, ale my se jich neumíme, ale častěji ani nechceme zbavit. Ke škodě své i všech a všeho kolem nás... A pak jsem ji "zažila" v podání Jaroslava Duška v divadle v Olomouci. Nezapomenutelný zážitek, a proto nezapomínám, ani nemohu, protože na ledničce, kolem které denně mnohokrát projdu, mám napsáno: DNES - nebudu hřešit slovem - nebudu si nic brát osobně - nebudu si vytvářet žádné domněnky - budu dělat vše nejlépe, jak dovedu Pokud jde o dohodu pátou, jsem na tom jako Zuzana Pivcová. Čím dál tím víc se mi daří uvádět tyto dohody do života. Děkuji.

Tak snad ještě zmínka o Dohodě páté, kterou Ruiz přidal se svým synem k původním čtyřem dodatečně: Buďte skeptičtí, ale naslouchejte. Být skeptický tady neznamená upadnout do rezignace. Znamená to, nevěřit plně ničemu, co slyším, protože každý prezentuje jen svůj názor a nikoliv skutečnou pravdu. Pokud slyším informaci, která mě nezajímá a necítím ji jako důležitou, měla bych ji nechat bez povšimnutí. Pokud zaujala mou pozornost, mohu k ní vyslovit svůj názor, avšak jen jako názor, ne jako pravdu. Když se naučíme naslouchat jiným a oni naopak nám, pak se můžeme navzájem lépe pochopit a lépe spolu komunikovat, i když každý se svým vlastním skepticismem. Do nikoho jiného se nedá vžít, a proto ho můžeme zkusit pouze chápat, nikoliv mu plánovat nebo dokonce dirigovat život. Vím, je to těžké. Pro mě také, a jak!