Nová láska v pětasedmdesáti? Ano a nestydím se za to

Ať žije láska a to v každém věku.

:-) Správně, tohle se přece stává těm, co se nestydí; kdybych spustil já nemrava.... :-)

Moc Vám fandím a přeji Vám to. Dokud člověk vnímá a je vitální, každé takové přátelství a láska je podle mě ideální životabudič. Pokud máte podobné záliby, je skvělé, když je můžete spolu sdílet a Vaše krásné pocity \vám nikdo nevezme. Přeji vám mnoho dalších společných zážitků.

Přeji hodně spokojených společných let, zdraví a lásku.

Paní se mohla vdávat v sedmnácti a s tím pánem mohla chodit na vycházky pár měsíců po smrti manžela. Jinak naše příbuzná měla po smrti muže přítele taky. Oběma bylo hezky přes osmdesát. Bydleli kousek od sebe, navštěvovali se. Ona došla nakoupit, on něco ukuchtil, poseděli spolu u kafe a televize, šli na procházku. Jejich rodiny se k tomu stavěly všelijak, ale ti staří lidé si zpříjemnili posledních pár let života. A nikomu to neublížilo.

Poněkud tam nesedí věk - paní tedy je 75 let, nějakou dobu trvalo než se s novým partnerem dala dohromady, někdy ještě předtím zemřel.její manžel - tzn. cca jí bylo 72 let minus 58 let trvalo manželství, tzn. paní se vdávala ve 14-ti letech... To snad ani zákon neumožňoval.

Moc krásné, protože mne to potkalo rovněž, i když "už" v sedmdesáti. Já vdovec jsem potkal vdovu svých snů a bylo to. A spolu jsme toho již prožili... Prostě náhoda je mocná čarodějka a musí se chytit za pačesy a nepustit... Moc vám fandím a držím palečky. Zkrátka je to nádherné seznámení na sklonku života a člověka to navíc opravdu omladí...

Přeji Vám hodně štěstí a zdraví. (Možná, že paní autorka svůj článek takto nenazvala..)

Moc Vám to oběma přeji, žijte šťastně.

Když člověk zestárne, neznamená to, že ztrácí city. jsme zvyklí většinu svého života na partnera vedle sebe. Láska je skutečně dar. A příjemný je, i v tomto věku, i intimní kontakt. Užívejte si života jak jen to půjde. Hodně štěstí!