Most přes řeku Kwai: Symbol válečného utrpení, u něhož se schází potomci britských válečných zajatců

Perfektní reportáž. Japonci mi ani dnes nejsou příliš sympatičtí. je to zvláštní národ.

Skvělé vyprávění. Nezapomenutelné zážitky, to věřím, jak se říká - všude dobře, doma nejlíp. A 2. světová byla děsná, držme si všichni palce, ať ti nejmocnější dostanou rozum. Ať jsou lidé a ne zrůdy.

Děkuji za další působivé pokračování thajské reportáže. Vidím, že chrámy jsou stále tak krásné, čisté a dobře udržované, trhy na vodě působivé a život „na kůlech" stále podobný jako před 25 lety, kdy jsem se tam pohybovala. Ovšem zmíněnému mostu se naše putování vyhnulo (mám ho jen v paměti z dávného filmu). Video je zajímavé a překvapila mě délka projíždějícího vlaku.

Video je moc pěkné. Překvapilo mě, že ve vlaku nebylo moc lidí. Měli jste štěstí, že zrovna vlak jel, když jste tam byli.

Ráda jsem si početla a prohlédla hezké obrázky, hrající pestrými barvami. Pravda, raději si čtu o chrámech a tržištích než o válečném utrpení, ale i to bohuže do našeho světa patří.

Děkuji za další velmi zajímavou fotoreportáž o vašem putování Thajskem.

Skvělý fotoreport a nádherné fotografie. Film jsem také viděla a četla jsem i knihu.

Moc hezký a zajímavý článek. Polykala jsem každou napsanou větu. A fotky moc hezké. Skvělá fotoreportáž.....

Ten film byl nový v roce 1958, píseň pochodu z filmu byla převzata tenkrát jako pochod NATO a nesměla se tady hrát. Měla jsem ji na gramodesce.

Honzo, díky za prima článek. Já jsem viděla film Most přes řeku Kwai, i tam byly strašné scény utrpení britských vojáků při stavbě. Asi to nemohli točit více realisticky, i tak to byla hrůza.