Všechny fotografie: Jaromír Šiša

Smutný a na konci přece jen veselý příběh kocoura Karla

6. 2. 2024

domácí mazlíčci kočka

Autor: Jaromír Šiša

Hodnocení:

(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 6.2.2024 20:14

Jste bezvadný, děkuji za kočičí tvorečky a moc Vám fandím.

Alena Švancarová 6.2.2024 19:42

Já Vám za kocourka Karla moc děkuju a vůbec za to,že máte rádi kočičky.Jsou kouzelné.

Daniela Řeřichová 6.2.2024 19:22

Díky. Psáno srdcem. Občas k nám na chalupě přibyla na letní byt nevěrná kočka. A nezapomenutelný byl zrzavý Mazlík, co mi jako kotě při pletí záhonu skočil na záda a prožil s námi prázdniny.

Ladislava Mikendova 6.2.2024 18:10

On věděl,proč si vás vybral. U nás na sídlišti byl také kocour, který každé ráno seděl před marketem a lidé mu kupovali kapsičky pro pro kočky. Pak se k nám přistěhovali noví nájemníci a já jsem zjistila, že si ho vzali domů .

Zuzana Zajícová 6.2.2024 17:33

Karel je borec a ty rozhodně taky ?

Michaela Přibová 6.2.2024 13:23

Moc hezké. Když jsme se z Prahy odstěhovaly na chalupu, přišel k nám kocour. Denně chodil na jídlo na parapet ale spát šel k sousedce na půdu. Jednou na zimu jsme ho vzaly domů. Zůstal tři měsíce ale jak se oteplilo domů nechtěl. Ale zůstával na půdě a na naší zahradě celá léta.

Alena Velková 6.2.2024 13:01

Jste obdivuhodný. Kočky poznají dobrého člověka.

Zpět na homepage Zpět na článek