Památníčkové vzpomínání

Věro, kresbičky jako by vypadly z mého památníku, jak jsou podobné. Tu Číňanku, kterou ti nakreslila Marta, tu mám docela stejnou. I ta fotka je nějaká podobná těm mým... Ještě opatruji památník po mé pratetě z let okolo 1912, tam jsou zápisy české i německé.

Věruško, vzpomínám na památníček. Moje kamarádky mi tam psaly různé citáty a já na oplátku jim. Děkuji.

Památník jsem dostala jako dárek k vánocům ve 2. třídě, což poznám podle prvního věnování od sestry Marcely hned po Novém roce. Jsem ráda, že tam mám věnování od učitelek z 1. stupně, od ředitele hudební školy, ke kterému jsem chodila na housle, od faráře z náboženství, od některých příbuzných a samozřejmě od řady spolužaček. Podle data jsem památník používala až do 6. třídy. Jako učitelka němčiny jsem si na sebe "upletla bič", protože jsem jedné holčičce namalovala portrét takové panenky nebo slečny, jiného jsem neuměla, ale rozkřiklo se to a pak jsem těch panenek nakreslila snad tak 50 - 60. V mém dětském památníku mě nejvíc dojímá věnování našeho tatínka, který vzpomínal na kouzlo svého dětství v jižních Čechách. Už se mu nepodařilo se sem vrátit. Jsem ráda, že jeho touha dostala naplnění nyní v nás.

Kouzelné vzpomínání. Kdo ze seniorů má takový památníček, má poklad.

Dlouho jsem si svůj památníček schovávala, ale při posledním stěhování se někde vytratil a už jsem jej nenašla. Pěkná připomínka.

:-) Až do pětadevadesátého roku (bylo mi 43) jsem pěstoval cosi jako památník, linkovaný zápisník A5, a to dobrých třicet pět let. Otec mi ho založil s titulem "Inkoust a jiné tekutiny", vložil první věnování s obšlehnutým ladovským výjevem, kniha pak spěla se mnou a s lidmi, kterým jsem ji nabízel k nahlédnutí a k případnému záznamu. Stala se citátníkem a konzervou soukromých mouder, řádili v ní kreslíři, skončila pak v rukou vyhlášeného psychotronika, diagnostika a problematického léčitele Karla Kožíška, když mi virgulí poměřoval magnetismus knihovny - poznal změť osobností, povah, zdravotních stavů. S poznámkou "co je to za sajrajt?" si skoro popsaný záznamník vypůjčil, ale než mi stihnul vrátit, umřel...:-) Titul "Inkoust a jiné tekutiny" pochází z Kukátek místního písmáka Václava Kosmáka, kde v jednom příběhu vypečení obecní radní špekulují, jak účetně vykázat propité peníze; vznikla kolonka I. a j. t. :-)

Děkuji podruhé. Takový ohlas jsem nečekala. Natož to, že článek převezme Seznam.

Památníček mám.. Taky jsem o něm kdysi psala. https://www.i60.cz/clanek/detail/15940/pamatnik

To je hezká vzpomínka na dětství. Také jsem měla památníček, pamatuji si jen jedno přání: Teče voděnka z vysokých skal, vzpomeň si , Zdeničko, kdo ti to psal. Bohužel, jsem už zapomněla, , kdo mi psal. Nějak jsem památníček během života ztratila. Mám ale všechny společné fotky ze základní školy a mám schovaná všechna vysvědčení od 1 třídy až do maturity a potom i z pomaturitního studia. To první vysvědčení se už rozpadá, byl to poválečný papír, z roku 1952.

Zdravím....památníček jsem jako holka taky měla,nevím ani jak skončil ,ale dodnes si pamatuji,co mě v sedmé třídě základky napsal pan učitel Valeš:"fyzika v sedmé bé byla tak těžká,co budeš říkat za dvacet let?"