Památníčkové vzpomínání

Věro, velmi zajímavý příspěvek, který mě hned vedl k vyhledání památníku. Byl dlouhá léta schovaný ve skříní na chalupě, takže jsem se k němu hned dostala. Verše i obrázky jsou od doby mých asi osmi let do jedenácti. Veršíky byly podobné asi všem památníkům: vzpomínky, láska k rodičům i přátelům, výčet dobrých vlastností... a k tomu nejčastěji nakreslené (a často okopírované) kytičky. Vedle velmi neumělých výtvorů ale je i pár velmi zdařilých kreseb mých spolužáků. Do památníků mi psali i dospělí - rodiče, babička, učitelé ze základní i z hudební školy. S většinou z tehdejších pisatelů jsem se už nikdy nesetkala, některá jména jsem si teprve nyní znova připomněla.

Památníčky patřily k naší generaci. A také zpěvníky.

Památníček jsem měla, ale ani nevím kdy a jak jsem o něj přišla. Ale moje maminka měla ještě krásnější a ten snad má někdo ze sourozenců. Musím se poptat.

Také mám svůj Památník schovaný :)

Děkuji vám za hezké komentáře a hodnocení. Jano V, to se stává. Já jsem jednou dala Jendovi z tabletu k fotce přes 40 hvězdiček. Od té doby klikám jen z notebooku. A nemám chytrý telefon, protože nerada šmátrám prstem po displeji. :-)

Také mám stále svůj památníček, je ze stejné doby a obrázky si jsou velmi podobné. Je to milé si takto zavzpomínat. A kde jsi Vérko na té fotografii? Tipla jsem si, ale nevím, zda jsem se trefila.

Mám svůj památník a také mé babičky, měla jsem i sestřin - ten si vzala, všechny byly na výstavě památníků v Lokti, v knihovně,je to asi 9 let. Když byly třídní srazy ze ZDŠ,tak si to spolužáci rádi prohlíželi. Po našich dětech a vnucích nezbyde nic,protože vše někde zmizí ,těžko to bude někdo po letech někde na sítích lovit....A kdoví,jaké budou,nebo nebudou.

,,Vlastenkou buď, Češkou zůstaň, byť i vlast ti vzdálená, nezapomeň dívko milá, že jsi v Čechách zrozená". Krásné byly všechny památníky, babiččin, maminky i můj :-) díky.

Měla jsem 2 památníčky a netuším jak skončily. Nemám u sebe ani jeden, snad zůstaly v rodném domě, který jsme prodaly.

Věro, to byl bezva nápad! Také mám památník s obdobnými obrázky. Jako velkou vzácnost schovávám památník mojí maminky. Jsou v něm zápisy trojího druhu. Nejstarší jsou z obecné školy a podobají se těm našim. Další vznikly z recese a jejich autory jsou spolužačky z gymnázia. Ve třetí etapě se jí tam zapsali kolegové z práce. Je to originální a velice zábavný památník.