Milada (71 let): Rodina si mě předává jako pytel brambor
Ilustrační foto: Pexels

Milada (71 let): Rodina si mě předává jako pytel brambor

14. 11. 2023

Od chvíle, kdy jsem ovdověla, se děsím každého listopadu. Protože v naší rodině začínají Vánoce už v listopadu. Dcera i snacha začínají běsnit. Jejich touha po dokonalých Vánocích je nezměrná a nejhorší je, že mě do ní chtějí zapojit. Což odmítám.

S manželem jsme si dělávali hezké klidné svátky. Když byli dcera a syn malí, samozřejmě jsem vařila, pekla, zdobila, sháněla dárky. Když se osamostatnili, bývali jsme o Štědrém večeru s manželem sami. Dali jsme si lososa, zašli na půlnoční, chodívali jsme na procházky, popíjeli svařák. Muž mi říkal, ať nešílím s vařením a pečením, že je důležité si užít klidu, času, který na sebe máme. Jako by věděl, že ho už nemáme moc. Zemřel po krátké rychlé nemoci, když mi bylo šedesát pět a já jsem se postupně začala učit, jaké to je být vdovou a zároveň odejít do penze. Těžké to bylo, ale pak jsem si řekla, že musím zbytek života prožít, ne přežít, a tak jsem si našla brigádu jako uklízečka v domově seniorů. Líbí se mi tam, jsem mezi lidmi, mám čas si s klienty i popovídat, je tam fajn kolektiv a vedení si mě váží. Ostatně, sehnat uklízečku do důchoďáku je téměř nemožné, tak proč by nebyli rádi, že mě mají, že? Dcera mi říká, že je to nedůstojné, že si nepřeje, abych uklízela. Snacha mi řekla to samé. Ale já jsem ráda, že mám nějakou korunu navíc, mohu si vyjet do lázní, na výlety, letos uvažuju i o cestě k moři.

Dcera i snacha jsou hodné, ale moc si s nimi nerozumím. Stále se honí za dokonalostí, předhánějí se a na Vánoce to vrcholí. Už od listopadu organizují, kdo kde o svátcích bude, co se bude jíst, kdo dostane jaký dárek. Trvají na tom, že se o Štědrém dnu scházíme vždy celá rodina u jedné z nich, další den jdu k té druhé na oběd a následující den všichni přijdou ke mně. Je to pro mě čím dál více únavné a loni jsem si vymínila, že Štědrý večer strávím sama a pozvala jsem všechny k sobě až následující den. Všichni byli naštvaní, pořád se ptali, co jsem na čtyřiadvacátého celý den dělala, říkali mi, ať netrucuju. Ale já jsem opravdu chtěla být sama. Zašla jsem na hřbitov, udělala jsem si pak pěknou procházku. Mám totiž ráda stará pražská zákoutí. Bydlím na sídlišti Jižní Město, tak se do centra často nedostanu. Užila jsem si tam vánoční atmosféru, prostě jsem se courala starou Prahou.

Nechápu, proč rodina nemůže přijmout, že občas chci být sama, že mi samota nevadí? Dcera i snacha neustále opakují větu: Člověk nemá být sám. Ale já nejsem osamělá, jen prostě mám ráda klid, ticho, procházky. Mám dceru i snachu ráda, miluju vnoučata, ale ta předem organizovaná zábava na Vánoce mě ubíjí. Už teď mi dcera oznámila, kdy budu u ní, kdy u syna, kdy přijdou ke mně. Možná jsem reagovala nevhodně, ale řekla jsem, že nejsem pytel brambor, který by se nechal někam převážet. Že jestli chtějí, zvu je všechny jeden den na oběd, ale jinak že chci být sama. Řekla: „Mami, to je vyloučené.“

A tak se celý listopad zase bude odehrávat v oparu nepohody, neporozumění, ublíženosti. Snacha nedávno telefonovala a ptala se, kdy k ní přijdu, abychom společně pekly. Nechci s ní společně péct. Necítím se v její kuchyni dobře, jsem zvyklá na své věci. Řekla jsem, že napeču sama, ale vlastně bych se bez cukroví docela dobře obešla. Mám cukrovku, snažím se pár kil shodit. Snacha si stěžovala synovi, že prý dělám fóry, že zase komplikuju přípravu Vánoc. Syn telefonoval, vyptával se, jestli je vše v pořádku. Oni to myslejí dobře. Problém je ve mně. Vím, že mnoho osamělých lidí by dalo nevímco za rodinu, která o ně projevuje zájem.

Jenže každý jsme jiný a já jsem v životní fázi, kdy mi dělá dobře ticho, klid, samota. Pokouším se to rodině vysvětlit. Myslím, že jediný, kdo mě chápe, je vnučka. Ta mi nedávno řekla, že ji Vánoce neskutečně lezou na nervy a že by si je přála strávit sama u moře. Uvědomila jsem si, že je to dobrý nápad. Asi si další rok to moře koupím na čas Vánoc. Chápu, že si o mě mnoho lidí pomyslí, že jsem sobecká, nevděčná. Ale mě by zajímalo, jestli podobné pocity mají i jiní lidé, jestli jim také nevadí samota. Nebo jsem divná?

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 41 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Tak to jsme na tom úplně stejně. Také jsem již před lety odmítla pozvání na trávení Štědrého dne v rodině syna. Svůj klid si přímo vychutnávám, nedám si ho NIKÝM narušit. Odpoledne se toulám v přírodě několik hodin sama nebo s pejsky, těším se na podvečerní pohádky, pochutnám si na salátu který mi syn vozí a svých řízcích. Druhý, nebo třetí den přijde jeho celá rodina na oběd ke mně. Rozzářené oči vnoučata si ráda nechám ujít a nepřipadá mi to vůbec nenormální. Pro mne je hlavně důležité, že všichni jsme jako rodina spokojení po celý rok a sejdeme se. kdy se nám to všem hodí.
Dana Tojnarová
Dobrý den :) Mám nějak stejnou situaci. Ale vůbec mne to netrápí - sobectví nesobectví, pohodlnost nepohodlnost, řeknu ihned - ne, to neudělám, Na Štědrý večer nepřijdu, protože ... nechci. Na nějaké a proč ne , protože jsem se tak rozhodla. Chvilku přemlouvají, pak toho nechají . Mám to náročnější o to, že mám 4 děti :))) a jejich partnery, jako rodina se scházíme. Většinou jsou na štědrý den všechny děti pohromadě, ale já to tak neprožívám. V tom mumraji si vnoučata stejně neužiju, jezdím za rodinou kdy chci, a hlavně když jsou mrňata k mání. Mají různé tanečky a fotbaly atd. Přijedu, popovídám, polaskám se s nimi, a šup domů. Protože pracuji po důchodu už deset let, chci své volno, jako mají oni. A že jsem sama, tak všichni vidí, že se tím netrápím. Já už si všeho užila dost. Nějak jsem v tom dopise nepobrala, proč snaše neřeknete - nechci s tebou péct, ani omylem. Snad se nebude ptát a proč ?, není malé dítě. I tak bych řekla protože nechci. To jako musím ? Určitě ne. Když si v posteli čtu a dcerka zavolá, ať přijedu na kávu, říkám vše po pravdě - kdepak, mám skvělou knížku a kafe si dám jindy. A proč byste měla být jako nevděčná ? To už mi hlava vůbec nepobírá. Rodina mě chce a já ji chci také, proto jsem děti měla. Žijí si a organizují čas po svém, a to já taky. Tak jsem je vychovala a tak se všichni vzájemně respektujeme.
Daliah Žižková
Vážená Milado, vy si vůbec neuvědomujete, že už za pár let můžete být na svých dětech plně závislá a ještě budete ráda, že máte s dětmi dobré vztahy. Pokud se teď dvé nejbližší rodiny straníte a nic ze svého povýšeného "já" neobětujete, řežete si pod sebou tu poslední větev. Pokud tak trpíte, že o Vánocích nemůžete jet k moři, jako důchodkyně tam můžete jet klidně od ledna do listopadu. Rovněž tak dnů, které strávíte o samotě, máte přece dosti dost. Ale pokud si nevybudujete vazby k rodině v této chvíli, skončíte v tom opravdovém stáří sama jak kůl v plotě a z lůžka eldéenky si můžete tak leda vzpomínat na vaše fajnové dny u móře :-)
Jitka Hašková
Dělejte si vše podle svého. Jsem sama, nemám rodinu a jsem spokojená. Jsem ráda, že si mohu vše posvém a nenechat se nikým manipulovat. Jak napsaly předchozí, dělejte, jak to cítíte, abyste byla spokojená. Máte na to právo.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moje snacha je takový vánoční skřítek. Také je chce je mít dokonalé a připravuje se na ně už nyní. Mně to nechává klidnou, dělám si vše podle svého a tak ona respektuje mně a já zase jí. Vždy jde o toleranci a vzájemné pochopení. Několikrát jsem byla i na Vánoce u moře. Nejvíc se mi líbilo na Gran Canarii. Letos ale budu doma.
Monika Monca
Kdyz nerespektuji vase pravo si sama organizovat cas, zaridte se podle sebe a proste k nim nechodte. Je to neslusne? Mozna. Neslusne je ale i to, jak se vam snazi rozkazovat. A pristi rok vemte vnucku a vyjedte si nekam za teplem spolu :)
Sylva Šporková
Zarazila mě na článku jedna věc: AUtorka pořád mluví jen o dceři a snaše - ale kde jsou vnoučata? Přestože i já mám ráda občas klid, připadá mi nenormální nechtít být s vnoučaty o Vánocích, nevidět jejich oči rozzářené nad dárky, nepovídat si s nimi... a nebo proč chodit o adventu a vánocích jen sama, ale vzít na nějakou takovou hezkou akci i svá vnoučata. Autorku nezám, nechci hodnotit, ale někdy se za touhou po klidu a samotě skrývá spíš pohodlnost a sobectví.
Blanka Lazarová
Rozumím vám velice a myslím si, že chyba rozhodně není ve vás. To ONI nic nechápou a nedokážou se smířit s tím, že to není podle nich. A je to škoda. Přání druhých by se měla respektovat, pokud to jde a pokud se navzájem znají. Což v rodině snad po tolika letech platí. Vždyť, kdy jindy je čas dělat si co chci, když ne teď. Nikomu neubližujete a ONI by měli být rádi, že jste spokojená.
Jana Hošková
Každý jsme jiný, já mám taky ráda samotu,ale jen chvíli. Předvánoční běsnění s pečením hor cukroví ovšem nesnáším, a tudíž neprovozuji. Poslední dobou mne vánoce znervózňují,a to proto,že vůbec nevím,co mám komu dát za dárky a honit se po obchoďácích už mne dávno nebere. Děti mají všechno 2x,ne-li 3x. Vždycky si vzpomenu na svou maminku. Byla z chudé rodiny se čtyřmi dětmi. Vánoce měli převelice skromné, k narozeninám nedostávali nic,jen jejich maminka udělala slavnostnější oběd. Časy se mění,máme se líp než dřív. Je na každém,jak vánoční svátky pojme a prožije.Hlavní je,aby to člověku vyhovovalo. :-))
jitka schildhabelová
Souhlasím s paní Miladou,dělejte jen to,co vás udělá spokojenou,š´tastnou.Nenechte si vzít tu možnost-být konečně zdravě sobecká a myslet hlavně na sebe.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.