Mít svou partu je důležité. Čím je člověk starší, tím víc

Copak to nevidíte? Ty obličeje jsou úplně stejný - musely by to být jednovaječná trojčata, ale spíš je to nějaká fotomontáž.

Pani Dagmaro mám to úplně stejné.

Zrovna dnes, v tom pravém podzimním počasí, kdy je šedivo a ponuro, jsem si posteskla, že nemám žádnou partu přátel, žádný "babinec", kde by se daly probrat všechny ty veledůležité holčičí věci. S manželem jsme se několikrát stěhovali, poztráceli jsme ty své lidi (jsem vděčná za sociální sítě!) a žádnou novou společnost přátel, kam bychom patřili, se nám už nepovedlo najít. Celý život jsem pracovala s lidmi, mým pracovním nástrojem byla řeč a všechny způsoby komunikace a po příchodu domů jsem si přála jediné: s nikým nemluvit a aby nikdo nemluvil na mě. Aspoň nějakou dobu. Jenže s odchodem do důchodu je najednou toho mlčení nějak moc...

Dámy na fotce vypadají pěkně. Jsou hezky oblečené a učesané a mají kvalitní protézy. Vypadá to ale, že se asi vzájemně sežerou . Takový smích jsem ještě neviděla. Nebo je to snad reklama pro stomatology,kteří jim ty protézy dělali?

Vím, že básník by se mi vysmál, ale beru to taky z hlediska hormonů, z hlediska biochemie v lidském těle. Do krve se vyplavuje oxytocin, což je látka, která způsobuje to, že si lidé věří, že se milují, že se cítí blízcí. Je to chemikálie, kterou dostáváme z doteků a z blízkosti podobně naladěných lidí. Mozek produkuje oxytocin, když se cítíme pochopeni a v bezpečí. Oxytocin je důvod, proč si hledáme partnera, proč potřebujeme přátele, proč se líbáme, dotýkáme, proč si podáváme ruce, proč se objímáme. Mimochodem, nejvíc oxytocinu vzniká při porodu, kojení nebo sexu, ale objeví se i při přátelském objetí! Trochu lze načerpat i z i60, ale to hlavní je fyzická blízkost. Oxytocin posiluje imunitní systém a prodlužuje život, takže bych přátelské, dostatečně osobní kontakty podporoval.

Mám kamarádky, z nichž některé znám už od mateřské školky, a to mně je 78let! Ale nejvíc přátel mně do života dala střední škola a fakulta. Scházíme se pravidelně téměř každý týden v jedné milé hospůdce, a protože se dobře známe už víc než 50let, tak se známe dokonale ? Je to, svého druhu, balzám na duši! Máme sice své rodiny, ale taková "rodina" přátel je k nezaplacení! Proto doporučuji: pěstujte si přátele a važte si jich! ?

Přiznávám, že s mojí partou spolužaček občas vypadáme jako na úvodní fotografii. Hned jsem si na holky vzpomněla. Známe se ze střední, letos je to už 45 let. Každý rok jezdíme na ťýdenni dovolenou na hory a když začneme vzpomínat, je to někdy " rachot". Proto si pronajímáme chalupu na samotě. Je nás sedm bab, tak se to i finančně vyplatí.

Kdo chce,ten se nudí.....a naopak. Jsem společenský tvor, celý život jsem pracovala mezi lidmi. A že bych se v penzi nudila,to fakt nehrozí. Ano,ta úvodní fotka je ŠÍLENÁ.

Souhlasím s panem Zelenkou, úvodní fotka je zřejmě převzata ze zahraničí. Je příšerná. Mm také pár kamarádek, ale žádná by se takto asi nechovala. Scházím se s bývalými přáteli a kolegy z práce či z doby, kdy jsem byla zastupitelka a to napříč politickým spektrem. Pak rády chodíme s NW holemi a to nejraději okolo Boleveckých rybníků. Mám i bezvadné kolegy v práci. Tam máme kávové dýchánky v prostorách firmy. Jsme OSVČ a tak si sami velíme. V prostorách domu kde pracuji sídlí totiž několik firem nebo advokáti a ekonomové.

Nemyslím si že mít svou partu je až tak důležité. Všeho s mírou. Mezi přáteli jsem ráda, ale mám také občas ráda samotu a věnovat se svým koníčkům. Asi by mě nebavilo každodenně se s partou scházet, chodit po kavárnách apod.