Asi jsem slepice, ale nevadí mi to

Už dávno vím, že u slepic je to stejné jako u lidí. A je dost velký rozdíl, zda kuřata odchovala kvočna a nebo jsou koupeny z velkochovu. Máme jednu, co dost složitým způsobem opouští slepičí dvorek, aby procestovala zahradu, uličku a zadem se po stromech hezky večer zase vrátila domů. Žádná jiná se to nenaučila, neměla potřebu. Jiná zase objevila otvor v plotě. Špatně vidí na jedno oko a ostatní slepice ji nemají rády, protože je bázlivá a občas "blbne". Ven se dostane hned ráno, ale zpět už ne. Taky tam mám dvě, co čekají na pohlazení a podrbání. Takže nazve-li mě někdo slepicí, neurážím se.

To je ale krásný kohoutek. Nadávat lidem názvy zvířat, jsou pro tyto zvířata velmi urážející. Některý člověk jim nesahá ani po paty. Pro některé lidi je nadávka blbec, velmi málo.

Moc hezký článeček. Ode dneška budu nazývat slepicí (raději slepičkou), každou ženskou, které se budu chtít vlichotit do přízně. Jen nevím, zda to bude mít vždycky příznivou odezvu...

Hezký a vtipný článek. Bydlím na vesnici a miluju ranní kokrhání, to prostě k vesnici patří, i když to někomu vyhovovat nemusí ;-)

Moc dobrý článek. Sama jsem sice nikdy slepice nechovala, ale měla je babička a i moje tchýně. Tam jsem ale měla špatnou zkušenost s kohoutem. Byl sice krásně vybarvený, ale svou ochranitelskou povinnost přeháněl, útočil i na ty, kdo jim nosili krmení. Já se ho bála. Vím, že jsou chytré a dokonalé matky. A že jsou někteří muži hloupí, to je také známé.

:-) Hlubokomyslný úvod jde malinko proti duchu genderově vyvážené lidové hašteřivosti, ale my všechno překleneme laskavým českým humorem... :-)

Já si ráda přečtu optimistické povídání o zvířatech, o která se někdo stará a kterým se dobře daří. Takže mě Váš článek určitě zaujal.

Paní Zdeňko, článek i mne potěšil, pište dál.

Nedám na slepice dopustit! Jako kluk jsem měl vajíčka denně k večeři (na sádle a cibulce s pažitkou a chlebem). Slepičince jsem sbíral a sypal do sudu s vodou, odkud se nabíralo to nejlepší hnojivo pro květiny i zeleninovou zahradu. Bylo silné, musel být člověk obezřetný. Slepičky jsem zaháněl spát a brzy potom jsme šli jako děti také. Po Večerníčku (18:40-18:50). Nebylo to špatné, že? Přirovnávat člověka k tomuto tvoru ve snaze ho urazit, je nízké. :-)

Článek mne moc potěšil. Některé slepice jsou opravdu krásné a kohouty mám ráda za jejich kokrhání. Bohužel,sousedovic kokrháč onemocněl a uhynul a slípky jsou hodně osamělé... a je tu až moc ticho.