O genealogickém bádání převážně nevážně

Velmi dobře napsaný článek o genealogii. Výčet matrikářů je přesný, se všemi jsem měla tu čest. Bádání po předcích je můj velký koníček, v některých archívech se bádá lépe v jiných hůře a to mě právě baví. Bádání je docela dřina, je potřeba si ho poctivě u kompu odsedět, naučit se číst staré písmo, naučit se číst i v jiných dokumentech jako jsou Urbáře, Pozemkové knihy, Sčítací operáty, Kartotéky a další. Naštěstí existují pomůcky jako třeba různé slovníky a knihy o genealogii. A ten pocit, když strom roste a košatí stojí za tu námahu.

Moc hezky jste to popsala. Moje neteř se do toho "zakousla",hledá příbuzenstvo jak ze své strany,tak ze strany manžela.Jezdí po matrikách a moc jí to baví.Přeji ji a vám ostatním,nechť se dostanete co nejdál,ale dá to "fušku".Já osobně bych na to neměla,ale mám radost z každého poznání co se jí povede nalézt.

My jsme rodokmen ze strany táty měli celkem hotový, předek Ignác Johann se narodil 1794.Jak jsem šla do důchodu,vrhla jsem se na další hledání,přitom jsem našla některé chybné nebo chybějící zápisy. Dříve taky se zadalo příjmení do vyhledávače a vyskočilo mnoho a mnoho záznamů (spíše tedy z 19. a 20.století),což dnes už není. Ráda hledám v Portafontium.eu, Bádáme.cz. Také v Kramerius a dalších. co se týče zápisů v matrikách,tak to je děs ! Nejen ten strašný škrabopis - nechápu,proč nemohli psát tiskacím písmem - ty kurenty,švabachy a latina,nebo šílená čeština, po několikerém čtení se dá skoro všechno vyluštit. Inkoust si kněží patrně dělali sami z duběnek,proto ty vyšisované zápisky....Ráda si čtu příčiny smrti,to je kolikrát jak román (tedy ne v 18.stol.,ale později). Děsivé čtení je o dětech,ty tehdy umíraly a někdy i s matkami jak na běžícím pásu,mnoho mužů pak mělo i několik manželek. Došla jsem až k předkovi Simeonovi (Šimonovi), cca někdy okolo 1700,ale dál se nemůžu dopátrat,neb nevím,kde žil. Oni nezapisovali tehdy věk (ženicha a nevěsty), jen číslo domu. Taky mám případ pratety,kde znám přesně kdy a kde se narodila,ale v příslušné matrice o ní není ani zmínka....Tak nevím,co za tím bylo. Lidé se taky přejmenovávali,někdy jsou o tom zápisy,ale někdy jen náhodou se člověk dozví , proč ta změna. Rodokmen mámy by byl o hodně složitější,tak do toho se pustím možná - někdy....Ráda pročítám ty staré stránky matrik za zimních večerů. Je taky rozdíl,jak jsou zdigitalizované,jak se některé načítají hned a jiné se sekají ,atd.atp.

Velmi zajímavý a vtipný článek :-)

Vtipně popsáni matrikáři. Leckdy jsem pomýšlela na pátrání , ale nemám k tomu trpělivost.

Dobře znám vámi popsané,svého času mne toto bádání taky pohltilo. Perfektní je popis osobností matrikářů a farářů,to mne pobavilo!:-)) Já s tím skončila po vysilujícím pátrání po jednom nemanželském předkovi. To je podle mne nejtěžší-máte jen "drb" současníků,který se předával z pokolení na pokolení a pak pátrejte! Ničilo mne to,hnána zvědavostí,nechtěla jsem se vzdát! V noci se mi o dotyčném i zdálo...a zůstaly mi jen ty domněnky! :-))

Paní Nado, takové propletene osudy se mi moc líbí, našla jsem jich hodně :-)

Píšete mi z duše :-) někteří navíc dělali index, který souhlasil se zápisy, někde bylo v indexu hledané jméno, ovšem v matrice už ne... Ovšem milé bylo zjistit, že se před zhruba 250 roky narodila jedna moje daleká pramáti v mé rodné vesnici, odkud se provdala docela daleko - a můj otec, její prapotomek se sem po dvou stech letech přiženil.

Zhruba před deseti lety jsem tomu věnoval po večerech a nocích spoustu času. Zpočátku jsem vůbec nevěděl, kde začít. Rodiče už nežili, příbuzní bez komunikace. Vzpomněl jsem si, že jako malý kluk jsem jezdil na prázdniny k babičce do jedné malé vesničky mezi Táborem a Mladou Vožicí. Tam se narodil můj otec. Podle čísla popisného jsem začal hledat v matrikách……a tak jsem se chytil stébla, které postupně mě zavedlo až do roku 1796….

Mezi genealogy se říká, že někteří faráři chodili s papírky poznámek v kapsách a pak jednou za čas zapsali záznam. Ne všechny papírky našli a ne všechno si pamatovali správně. Také je to těžké pátrání když hledáte nejfrekventovanější příjmení jako Procházka nebo Černý či Čermák, na druhou stranu takový Maňaska také není výhra, když byli jen ve dvou vesnicích Uzenice a Uzeničky a dětem dávali stejná křestní jména. Ale to jsou ty radosti pátrání.