Žalování jako cesta vzhůru

Pane Berko, vztahujte si na sebe co chcete, je to vaše volba a zřejmě k tomu máte své důvody. Ne všichni šéfové jsou chudáci, kteří musí řešit neshody problémových zaměstnanců, dokonce jsou i tací, kteří některé "spolehlivé" zaměstnance finančně zvýhodňují za to, že jim donášejí, jak o nich podřízení smýšlejí. A jen tak mimochodem, co jsem podle vašeho vyjádření, se mě absolutně netýká, neboť to co píšete o mně, vypovídá o vás.

Paní Caklová, vy jste opravdu na hlavu. Musím to tak říci. Pořád musíte na autory útočit! Jste podle mě jednoduchá bytost, která možná závidí, že neumí nic napsat. Na základě čeho jste zjistila, že píšu o svém žalování? To je nehoráznost. Prostě zlí lidé se vyskytují i zde.

Žalování a donášení = šplhání-se nahoru "po cizích zádech" a je hnusným projevem vlastní neschopnosti být dobrým člověkem. Nikoho nesoudím, neboť vím, že člověk spokojený sám se sebou to nedělá, nemá to zapotřebí. Zároveň nevěřím, že kdokoliv takto věrohodně dokáže psát o čemkoliv, co sám nikdy nedělal.

V jednom pracovním kolektivu měla moje spolupracovnice pocit, že ji špiním, donáším na ni. A já řekla dost. "Musíš být konkrétní, řekni, kdo to říkal a čeho se donášení týkalo, jinak si budu myslet, že sis to vymyslela!" A bylo ticho a od té doby jsem měla klid.

Některý vedoucí to musí mít se žalobníčky dost těžké. Vadí mi ale takoví šéfové, kteří na jedné straně odkývají pravdu jednomu, zatímco na druhé straně druhému. Spoléhají se na to, že to s těmi žalobníky nebudou muset řešit mezi "šesti očima". Takový postup velmi nesnáším. Díky za příspěvek.

Žalování schvaluje málokdo. Přesto existuje pro některé typy práskání podpora ve schválených legislativních ustanoveních. Jen musí mít ten správný obsah a "štábní kulturu."