FOTO: Marie Macková

Moje seniorské radosti: Není radost jako radost

24. 7. 2023

Jsou radosti velkého formátu, které jsou uloženy někde hluboko v nás. Které si někdy uvědomujeme a někdy ne. Přesto se čas od času připomenou závratně milým pocitem někde u srdce.

aktivní senioři Letní soutěž 2023 Můj příběh

Autor: Marie Macková

Hodnocení:

(5.2 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 8.2.2024 07:35

Díky moc za zajímavý článek. ♥ Ale i já jsem už přelézala plot u hřbitova, když byl pro mne úplně nečekaně uzamčen ☺

Jana Šenbergerová 30.11.2023 16:16

Moc pěkné počtení. ❤️

Soňa Prachfeldová 25.7.2023 20:19

Je dobré, když si člověk udělá radost sám sobě. Nadýchnout se hned po ránu a říct si, jsem tu, mohu vstát a možná mě i něco hezkého potká. A to hezké s radostí pozdravím. Milé paní Marie.

Taťana Veselá 24.7.2023 20:35

Hezké, mile napsáno :)

Zuzana Pivcová 24.7.2023 11:54

Moc hezké. Člověk by měl za všech okolností vidět, jak se říká, sklenici poloplnou, ne poloprázdnou. :-D

Miloslava Richterová 24.7.2023 09:30

Díky za Váš článek, už jsem taky párkrát přelézala plot u hřbitova, ale je tam takový, že kolo bych nepřehodila :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Moje seniorské radosti

Když jsem chtěla začít psát povídání o svých radostech a ukládala dokument k psaní na pokračování, bylo třeba jej pojmenovat. A ejhle, vykouklo na mě slovíčko „seniorské“. Zamýšlím se, jsem já už senior? Hlava se vzpouzí, ale tělo už už chce přikývnout.

zuzana šišková