Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Paní Ireno, ne vždy dopadne vše podle našich představ a my se s tím musíme naučit žít. Lepší než se tím trápit. Pokud zachováte odstup, věřím že přijde doba, kdy mladí budou babičku s dědečkem potřebovat. Hodně zdraví a pohody přeji.

Ještě jednou jsem si pročetla vaše komentáře a děkuji za ně. Moc mi pomohly. Jsem ráda, že jsem se odhodlala o svém trápení napsat. A nakonec mi ani nevadí, když mi redakce doporučila zveřejnit jméno. Všechno to ze mně spadlo. Přeji všem jen dobré rodinné i přátelské vztahy.

Vztahy s partnery mých dětí neřeším, oba mají dlouhodobý. Snacha i zeť jsou normální lidi, jsou samozřejmě jiní, než před těmi 15,18 lety, ale to já taky. Varují se zásahů, rad a komentářů, ale to neznamená, že neumím říct k něčemu svoje. Není to ale kritika jich, jejich zvyků, způsobu života atd. Jde o věci, na které přijde řeč. Moje děti ode mě v životě neslysely, že za mnou málo chodí, že je málo vidím. A to žiju roky sama. Díky tomu možná bydlí velice blízko mě. A nejlíp to rozštínul syn, který před pár lety konstatoval ...my si mysleli, že když budeme tak blízko, že k nám pořád polezeš. A to jsi nás teda fakt překvapila. My tě prakticky nevidíme. Mě ta upřímnost docela pobavila. Povídám, a ty si fakt myslíš, že mě zajímá, co děláte v sobotu, kdy jste vstávali a co jste jedli? Já mám svůj život, svoje aktivity, a taky už při odpočinku i svoje pohodlí a klid....podotýkám, potomky nemají, neplánují je a já to nekomentuji. Dítě od dcery jsem si užila možná víc, než leckterá mnohonásobná babička celou smečku od svých dvou tří dětí....

Paní Ireno, něco mi to připomíná. A zlatokopky jsou v každé sociální třídě. Mám 2 syny.

Už jen dodám, že na toto téma je film z roku 2005 Příšerná tchyně. Skvělý film od začátku do konce :-)

Ať by byly vztahy jakékoliv, tak s jedním jsem si jistá, kdybych nebyla dobrou mámou, nikdy bych neměla prima snachu. Syn si vybral dle svého gusta, nikoliv mého :-)

Zato nad chováním některých tchýní zůstává rozum stát. Já bych si o svoji snaše nedovolila napsat, že je semetrika, ať by byla jakákoliv. Ale přesto tvrdím, že je to každého věc.

Některým dcerám není co se divit. Rozhodně rozumné rozhodnutí. Hanko, pořádně trénuj, ať si spolu můžeme vyjet, třeba i se snachami. Těším se! V.

Dcera ani syn s námi nebydlí. Když se dcera po skončení dvanáctiletého manželství dostala do nesnází, nabídla jsem ji pomocnou ruku a ona mi řekla, "Mami, nezlob se na mě, ale já bych s tebou pod jednou střechou žít nemohla!" Z počátku to bolelo, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že se zachovala jak nejlíp uměla. Našla si podnájem v 70 kilometrů vzdáleném městě a náš vztah je nejlepší, jaký kdy byl. Bez oboustranné tolerance by to nešlo.

Mám to podobně jako Jarmila. Bydlíme se synovou rodinou ve dvougeneračním domě. Mladí jsou spolu přes 20 let. Vzájemná tolerance a respekt je to nejdůležitější. Syn má svůj život, svoji ženu, svoje manželství, své děti. Nemusí se nám všechno líbit, ale nic nám do toho není. Žijte a nechte žít. Asi byste nechtěla, aby se syn rozvedl a jednou vám vyčetl, že jste mu zkazila život...