Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Pokud vím toto je portál k vyslovení jakéhokoliv názoru, na jakoukoliv situaci, z různých úhlů pohledu. Faktem je, jak vidno, že "Sytý hladového, zřídka kdy pochopí". Na mě může reagovat kdokoliv, i s rozdílným názorem, stejně jako jste zareagovala Vy mě. Říká se tomu diskuze.

Vysvětlovat vám, paní Caklová, že být matkou jediného syna, nikoli dítěte, bylo myšleno jako diagnóza, s trochou nadsázky i sebereflexe - to by bylo asi zbytečné, viďte? Vy máte neskutečný dar uchopit jakoukoli myšlenku, téma, cokoli chcete, za ten opačný konec. To k vám zkrátka patří a jestli vás můžu poprosit, už na mě nereagujte. Děkuji.

Myslím si co chci a Vy si paní Švejnohová myslíte, že matka například dvou, tří, nebo čtyř dětí nemá srdce, že by se pro každé své dítě neobětovala? Nebo si snad myslíte, když se jednomu z dětí nedaří, že máma trpí méně, než máma jedináčka? Nejsem závislá, ani závistivá a ke štěstí mi stačí vlastní dobrý pocit, že jsem pro své děti udělala, co bylo v mých silách a řekla bych, že někdy méně, znamená více. V případě "uhrabávání cestičky" dětem, obzvláště. Věřte, že náhoda neexistuje a ze ♥ Vám přeji brzké uzdravení.

Ireno, ještě něco... Ať si o tom myslí kdo chce, co chce, matky jediných synů (a žádných mamánků!!!) jsou samostatná kategorie matek, pro které přát jim opravdu z hloubi srdce krásný a láskyplný vztah s jejich partnerkou, bez sebemenší pachuti lítosti nebo dokonce závisti, je prostě oběť. A která matka by se pro svého jediného syna neobětovala... Ale když se naučíme cítit bezvýhradné štěstí při pohledu na jejich společné fotky z dovolené, kdy z nich láska přímo tryská i po patnácti letech manželství, je to úžasně osvobozující, věřte mi. Právě mi jich pár poslali do nemocnice... A že své štěstí se mnou chtějí sdílet, musím ocenit, a ne žárlit! Ale protože mě znají a po všech zkušenostech si už můžeme dovolit i trochu zažertovat, odpověděla jsem jim : "Kochám se...vroucně přeju... a tiše závidím." A k tomu jsem jim na oplátku poslala video mého kolene, jak se už pěkně ohýbá na motodlaze... :-)

Vždy si ráda přečtu, jaké starosti mají jiní lidé. Pak mi ty moje připadají menší.

Jeden "vtip" se možná hodí: "Synku ty jsi bledý! I jsi zhubnul!" - "Mami přestaň!!" Jsem ženatý teprve dva týdny!"

Paní Ireno, líbí se mi Váš přístup, jak k pozitivním, ale ještě více k negativním reakcím. Osobně jsem si dlouho neuvědomovala, že negativní reakce mají pro mě větší přínos, než ty pozitivní. Osobní závislost (berlička pro vlastní spokojenost) je velice zrádná a když se zlomí, velice to bolí. ♥

Dobrý den, překvapilo mě tolik reakcí a jsem za ně ráda. Děkuji za ty pozitivní i ty negativní. Vím, že jsem udělala sama spostu chyb, snažím se je uvědomovat a napravovat. Ale úplně se vším se prostě smířit neumím.

Znám to od kamarádek, jak se žije v dvou a více generačních domech. Nakonec tam zůstaly samy. Naše děti se rozletěly a žijí s partnery nezávisle na nás spokojeně. Jsem už sama a u nich jsem jen na návštěvě , sice jako doma, ale opečovávána a uvědomuji si, že snachy jsou pro syny a zeťáci pro dcery to, co jsme si byli my s manželem. Asi mít jedináčka, třeba bych na něm taky visela...

Já jsem s manželem 29 let. Moje matka ho celou dobu oslovuje pane Jurečko. Nikdy mu neřekla jménem. On to těžce nese, ale je dobrák od kosti a nedá to na sobě znát. Já v hloubi duše vím, že ho nemá ráda, ale je mi to jedno. My jsme spokojení, daří se nám a to je asi tak vše.