Nezlobme se na vlastní stárnutí, i když k nám mnohdy není laskavé

Omlouvám se. Asi jste z Brna. To je jen zdrobělina.

Dobrý den paní Janů, snad nejste z Brníčka u Zábřehu? Pokud ano naše jméno je tam známé. Já jsem tam chodil do školy 1. - 5. se svou tetou Boženou Berkovou (1951). Učil nás pan učitel Jurásek ze Strupšína a řídicí učitel Straka. Já jsem ročník 1954. Můj strýc Karel Berka byl ředitelem a starostou Zábřehu, i když se nemusíme. Pokud je to pravda, tak mi prosím napište na můj mail: 7enrique@seznam.cz Ať to tady nezdržujeme. Jindra Berka

zdravím z Brníčka......se zájmem jsem si Vás článeček přečetla, protože já se, bohužel, zatím na vlastní stárnutí a omezující nemoci zlobím........snažím se sice toto zapudit, ale jeden nikdy neví, protože podvědomí je velmi silná záležitost.......ale prostě číslo/věk mých narozenin vždy dopočítávám, roček sem...roček tam.... opravdu :-) ......a jelikož duši mám stále mladou a stále se "líhne" spousta přání, nápadů a tužeb, tak prostě se snažím...a když někde náhodně zahlédnu starou vrásčitou tvář, někdy si říkám, že i tato může mít svůj půvab, stopy krásna a prožitého štěstí.........důležité je být v POHODĚ a toto Vám moc přeji, i když to už třeba nebudou žádné karabiny, sprinty, výstupy na velehory a stromolezení......

pane Jindrichu, dekuji za doporuceni, pracuji na tom, vim, vim

Dobrý den, doporučuji pokud někdo má zničené kyčle nebo kolena vyměnit. Co nejdřív. Mám vyměněné umělé koleno a běžně na turistice ujdu 10 až 20 km. Minulý měsíc omylem i 30 km. Co se týče nemohoucnosti. Tak zatím nevím. Doufám, že to doklepu bez ní. Jindra

Jano, děkuji za info. Když mi bylo jako vám, byla jsem po rakovině a přesto jsem to nebrala jako stáří. Tak ať vám to dlouho vydrží.

Źiju, teďy jsem. Proč bych měla být nespokojená ze stárnutí, když vidím někdy lidí, kteří opravdu žijí s bolestí. Vyzobávám si, vše co ještě mohu a snad to ještě vydrží. Občas se dívám na své prožívání života jakoby na druhé straně řeky a musím si říct, že je to dobré. Paní Jano, vy jste ještě mladice, jde jsou ty časy 61 :-)

Tak nějak to s tím stářím je. Jsem celkem pokorná, ale přesto si přeji, abych tady žila jen pokud se budu moci alespoň trochu hýbat. Třeba i za pomoci nějakých pomůcek, když už to nejde jinak. Vidím tak lidi kolem sebe denně a nezdá se mi, že by nebyli na světě rádi. Každý den se počítá.

10:39 Mně je teď o 13 víc a cítím se líp, než v "61" a to jen proto, že je to na mně :-)

Beru zivot jaky je i to stari k nemu patri.